Belfast 1
Belfast 2
Výlet do Belfastu byl docela dobrodružný (hledání kde chytnout stopa, vlastní stopování, Couchsurfing u studentů, spaní v přístřešku pro ovce…) – no legrace 
Je to zajímavé město taky tím, že je tam není tak rušno oproti Dublinu. Hudba v pubech mi přišla podmanivá, asi taky proto že byla v podání místních špičkových hráčů na tradiční nástroje. Guiness a Cider vynikající jako vždy
Dnes dorazil poštou balíček se zbožím objednaným pro hada. Longin (sameček užovky červené) se tak konečně dočkal potřebných vylepšení:
Terárium před úpravou
Terárium po úpravě
Terárium s hadem
Na vědomost dávám, že koncem června tyto stránky najdete na adrese:
www.libca.cz
Výlet s foťákem do skanzenu Isarno (Letovice) na oslavu Beltinu, poté do západních Čech (se zastávkou na hradě)… Udělal jsem nějaké panoramatické a HDR fotografie (jen bez stativu, jsou tedy lehce roztřesené, ale budiž).
Album
Panoramatické a HDR fotografie
Tak jsem právě dorazil z Prahy. Navštívili jsme předevčírem s Lucií expozici tropických motýlů ve skleníku Fata Morgana v pražské Troji. Tito byli dovezeni zakuklení ve schlazeném stavu z anglické motýlí farmy a každý den vystaveni do skleníku, takže bylo možné pozorovat, jak se líhnou, poletují po skleníku, sají nektar z květů nebo se živí nachystaným krmením (nahnilé ovoce a sirup).
po kliknutí se zobrazí album
po kliknutí se zobrazí album
Napadly mě dva podúkoly, které se snažím dodržovat, i když je to pekelně těžké, ale měly by pomoci k dodržování tří toltéckých dohod:
Nehřeště slovem.
Neberte si nic osobně.
Nedělejte si žádné doměnky.
Dělejte vše tak, jak nejlépe dovedete. (jen pro doplnění)
Tyto dílčí úkoly jsou vcelku snadné:
Zdržet se používání slova „musím“.
Zdržet se zbytečných hodnotících komentářů.
Slovo „musím“ jsem používal zbytečně často. Třeba ve větě „Teď nemám čas, musím jít nakoupit.“ … hmm, ale opravdu musím? Pokaždé když někdy řeknu musím, tak mi to přijde takové lehce omezující, svazující… přitom tomu tak vůbec nemusí být
No a hodnotící komentáře, to jsou takové ty větičky jako: „Co to tady stojí za hrůzu? To musel postavit jedině nějaký magor.“ Čili tohoto se vystříhat je dalším předsevzetím.
Tak jsem si řekl, že se podívám, po nějaké hezké šachové sadě, dostal se na server Planeta her… no a jen tak z legrace do vyhledávání vyťukal „Arimaa“. Je to moje oblíbená desková hra, která se dá hrát s klasickými šachy (proto jsem také onu sadu hledal)… Ale co nevidím, v nabídce jsou přímo kameny pro Arimu – figurky zvířátek a políčka s pastmi – nádhera. Stojí 930 Kč, takže to vyjde kolem tisícovky… no nádhera.
Arimaa
Dnes mi má milá Lucie půjčila svou starou irskou píšťalku (tin whistle, nebo počeštěně „tinku“ ) a tak jsem se neuvěřitelně bavil při učení základů, hlavně stupnice (D, E, F#, G, A, B, C#) a dokonce jsem zjistil, že jsem schopen obstojně zahrát „Frére Jacques“. No takže jsem nadšený! Mám ji položenou poblíž PC a budu si krátit dlouhou chvíli v pauzách mezi programováním. Asi zvítězí v pořadí před kytarou… kolik měsíců potrvá, než zvládnu zahrát nějaký reel? Hmm…
Jenom doufám, že hraní moc neruší sousedy… musí jim to znít, jako když píská konvice s vodou na čaj. Ehm… no pořád méně pronikavě, než djembe.
Whistle, photo by chidorian
Po zabývání se zdravou čerstvou stravou mě trochu pobavil plakát vábící na snídaně v jisté brněnské restauraci… na plakátu je několik částečně připálených toustových chlebů 
Opravdu mňam karcinogenní snídanička.
Plakát
