Prvního koncept neglevace (lze vyložit jako „elevace negativismu“ nebo dle Rebečina poněkud amerikánského výkladu: „level negativity„), je jakési vystupňování negativistických projevů lidí.
Toto je jeden z mála konceptů, na kterých První a Šedý spolupracovali. První se zabýval teorií, Šedý pak vymýšlením příkladů, ačkoliv Rebeka namítala, že šedivá je teorie a (první) zelený strom života (přesněji řečeno, citovala Rebeka Goetheho: „Šedá, můj příteli, je všechna teorie, a žití zlatý strom se zelená.“).
Jeden z příkladů, které Šedý dodal, byla situace, kdy manželka ředitele věznice navštíví manžela v ředitelně vězení a poté se spontánně vydá se džbánem piva napojit žíznivého žebrajícího vězně na samotce. Sotva se však ujme kliky samotky, na ruku jí dopane ledově chladná a tvrdá kůže rukavice strážného.
Podle neglevace strážného se dá usoudit na jeho reakci.
Úroveň 1: „Buďte prosím opatrná, madam. Za těmito dveřmi je bývalý vrah a násilník. Nejsem si jistý, zda jste si toho vědoma. Doporučuji vám vrátit se do ředitelny.“
Úroveň 2: „Za těmi dveřmi je nebezpečný člověk. Prosím nechoďte tam a vraťte se!“
Úroveň 3: „Tady nemáte co dělat! Vypadňete!“
Úroveň 4: „Co tam lezete?! Chcete dát napít vězni? Co to je? Nějaký jed? Chcete ho snad beztrestně otrávit abyste si na něm vyzkoušela svůj odporný jed, který pak užijete v té vaší vysoké intrikánské společnosti? Nebo mu chcete dát prostě napít a tak napomáhat tomu vrahovi – pokud ano, tak vás považuji za jednoho z nich! Hnusíte se mi!“
Úroveň 5: „Pokoušíte se osvobodit vězně!! Pro koho pracujete!? Však já to z vás (tebe) dostanu! Předběžně vás zamknu hned vedle!“
Dle Prvního je první úroveň (hraničně neutrální) na jakési neutrální hranici (ačkoliv Šedý zde navrhuje spíše „nultou úroveň“, právě pro její neutralitu).
Druhá úroveň (předsudečná) je zatížena jistým předsudkem o snaze dámy vejít do cely.
Třetí úroveň (zahořklá) je většinou již zapšklá a automaticky předpokládá snahu osoby chovat se ošklivě a proti předpisům. Ráda klade otázky a oběť mučí ignorací jejích odpovědí.
Čtvrtá úroveň (vyvozující) nejen předpokládá vše špatné, ale navíc dovozuje alternativní průběh konání osoby, na kterou je zacílena. Samozřejmě v negativním duchu. Občas klade otázky, odpověďi ale neočekává a ignoruje.
Pátá úroveň (destruktivní) se již na nic neptá, bere vlastní negativní předpoklad za pravdivý a automaticky vyvozuje důsledky bez ohledu na bezpečnost a zdraví osob jak ostatních, tak i své vlastní. U těchto osob se často projevuje sebemrskačská (autodestruktivní) paranoidní psychóza: „I kdyby mě to mělo zničit, tak tebe dostanu aspoň před soud, ty potvoro jedna intrikánská!“ (oslovuje nevinnou ženu s nevinnými úmysly).
Ohledně interpunkčních znamének v české gramatice se Šedý a První shodli na tom, že otázky negativistů (nepředpokládající odpověď) jsou příbuzné otázkám filozofickým a měly by se psát se dvěma znaménky na konci věty, počínaje vykřičníkem (např.: „Co tady děláte!?“) – v tomto pořadí je jasně řečeno, že věta je primárně „rozkazovací“ („obviňovací“ / „útočná“), nikoli tázací. Naopak pro případy zvýrazněného dotazu by se měla psát znaménka v pořadí právě opačném („Co tady děláte?!“).
