Libův osobní bloček

Rebecca: „Sakra já toho Šedého nechápu. To už je snad počtvrtý, co řekl, že přijde za třicet minut a stejně je tu skoro za hodinu.“

První: „No ale vždy přijde přesně v celou ne?“

Rebecca: „No a?“

První: „Říkám tomu Šedého abstrakce kontemporarity časosledu.“

Rebecca: „Říkej si tomu jak chceš – prostě chodí pozdě.“

První: „Musíš si ale uvědomit, že výraz ‘za třicet minut’ je vlastně totéž jako když se řekne ‘za půl hodiny’…“

Rebecca: „Asi jsem blbá, ale nechápu.“

První: „No když vidíš na hodinách patnáct-dvacet pět, tak takzvané ‘za půl hoďky’ může nastat i v šestnáct-nula nula…“

Rebecca: „Cože?!“

První: „…jinýmy slovy se tím nemyslí přesně za třicet minut, ale za dobu potřebnou k tomu, aby se velká ručička dostala k protější cifře nejbližší následující čtvrtiny. A to je – jak snadno dovodíš – nejvýše čtyřicet čtyři minut a padésát devět sekund… zhruba.“

Rebecca: „No Šedý se nikdy o víc jak tři čtvrtě hodiny nezpozdil.“

První: „Jistě. Prostě jen neříká ‘za půl hoďky’ ale používá ekvivalentní tvrzení ‘za třicet minut’. I když pro tebe je jistě zavádějící tím, jak zní.“

Rebecca: „No jo… ale s těma příchodama mě stejně sere – ať už je kontemporární abstraktně nebo jakkoliv jinak…“

Z jedné přednášky Davida DeAngelo si musím zapsat tři zapamatováníhodné cesty k úspěchu v životě:

1. Goal Setting (zadávání cílů) – Určíte si nejaký velký cíl a ten rozdělíte na dílčí cíle. Dosahujete potom jednotlivých cílů jeden po druhém.
2. Problem Solving (řešení problémů) – Svůj cíl formulujete jako takový problém, jehož řešení znamená zároveň dosažení cíle. Problém rozdělíte na podproblémy a ty řešíte.
3. Inevitability Thinking (zajišťování podmínek) – Vytvoříte takové podmínky, aby byl úspěch nakonec nevyhnutelný (určíte si např. že za každou vykouřenou cigaretu musíte ujít 2 km pěšky po lese – kouřít můžete dále, ale za tuto cenu – postupně vás tato podmínka přivede do pohodlnějšího stavu nekouření).

Zatím ve fázi experimentu:

100g sojových kostek nebo nudliček se povaří v litru vody se dvěma lžičkami vegety.  Připraví se studená nebo teplá kari omáčka, která se potom se sojovými kostkami podává.

Křížovka: „Jak se nazývá česko-španělsko-americké hnutí za obrodu sexuální výchovy mládeže?“

odpověď: „Don’t Paňic“

Babička s maminkou vypravují Pepíčka do obchodu:

Maminka: „Pepi, kup kilo banánů. Tady máš dvoutisícovku, tak ať ti to paní prodavačka hezky rozmění ano?“

Pepíček jde na nákup a po chvíli se vrátí:

Pepíček: „Tak přesně kilo a rozměňovat nebylo co, bylo to rovných 1 900.“

Maminka se zděsí: „Cože??“

V tom se taška vysype a babička spráskne ruce:

Babička: „Ale on koupil banánový – ne banány!!“

Maminka a babička hledí na hromádku krabiček s obrázky banánů, andělíčků a propíchnutých srdcí… Přesně kilo.

Petra: „Honzo, mám pro tebe takovej návrh, je asi dost vlezlej.“

Honza: „No?“

Petra: „Potřebuju u tebe nechat jeden den psa. Tak že bych ti ho večer dovezla a vyvenčila, pak bych se stavila ráno a vyvenčila ho, odjela bych a ty by jsi ho vyvenčil večer a já si ho pak vyzvedla…“

Honza: „Dobře ale není jednoduší že ho prostě přivezeš, přespíš u mě, ráno ho spolu vyvenčíme a pak odjedeš?“

Petra: „No… to jo, já nechtěla být vlezlá.“

Honza: „Ne v pohodě. Ale přece jen je tu malý problém.“

Petra: „Jakej?“

Honza: „No došel mi lubrikační gel.“

P

prohra – Okamžik, kdy se bojovník vzdá.

S

strach – Emoce indikující chybu v bojovníkově uvažování; v nesprávném pohledu na realitu.

Ničemu nevěřte

a o ničem nepochybujte.

Brněnská hvěznárna a planetárium Mikuláše Koperníka pořádá různé přednášky – jsou volně ke stažení na jejich stránkách – takže si občas něco stáhnu a kouknu (přednášející jsou často skutečné kapacity).

Náhodou jsem narazil na nadcházející přednášku J. Grygara „Žeň objevů“, která se uskuteční 30.3. Zkusím na to zlanařit někoho, v kom předem vzbudím zájem o to, o co se v mém okolí vlastně nikdo nezajímá … hm uvidím.

Jinak je legrace, když i profesor fyziky přednáší o kvantové mechanice a občas ve snaze přiblížit ji „běžnému posluchači“ začne mluvit děsně vtipně Něco z přednášky jsem si vypsal, aby to neupadlo v zapomnění:

„No tak vidíte ten obrovský posun představy protonu v průběhu let. Tehdy to byly takový krásný kuličky, vypadalo to moc hezky…

…no a tady to vidíte dnes: vlní se tu tři kvarky pinkající si gluony tady mezi těma pružinkama, a tohle zelený, to je nějakej hnus… no to jsou vlastně gradienty hustoty energie, co nám dělají ty virtuální gluony… vlastně tvoří jakousi pěnu, ve který plavou ty nepodstatný bodový částečky, ty jsou bodový, takže ani je vlastně nemám co zakreslovat – a ty to celý drží pohromadě.“

„Takže to jestli se nějaká částice chová jako kulička nebo vlna – to nezávisí na velikosti tý častice – ale na tom, jestli ji můžeme principiálně změřit – ať už přímo nebo podle její interakce s okolím…

…takže co udělat kamarádovi, aby se choval kvantově? No musíte ho hodně hluboce zamrazit, téměř na absolutní nulu, no a pak ho vystavit do hodně vysokýho vakua. No a on nám pak změní podstatu na vlnovou, a hezky se nám rozprostře do plus nekonečna a mínus nekonečna.“

Předpokládaný vzhled pokrmu

Porce: 2-4

Suroviny:

• 500g čerstvého špenátu
• 500g brambor
• 6 rajčat
• 3 stroužky česneku
• 100g eidamu
• 100g mozarelly
• olivový olej
• majoránka
• sůl

Postup:

Brambory oloupeme a nakrájíme na menší kostičky. Dáme je vařit s trochou majoránky do menšího hrnce.

Rajčata nakrajíme na čtyřiadvacetiny (rozpůlíme, pak půlky rozkrojíme na čtvrtky, čtvrtky na osminkové měsíčky a ty pak každý na tři kousky).

Sýry nastrouháme a smícháme.

Do většího hrnce naložíme špenát.

Jakmile jsou brambory dostatečně uvařené (dovařené i uvnitř, ale nerozpadají se), odlejeme vodu z menšího hrnce do špenátu a ten 5 minut povaříme.

Jakmile je špenát povařený, odlejeme vodu a přidáme ke špenátu brambory.

V menším hrnci zahřejeme 3 lžíce olivového oleje a přidáme rajčata. Dusíme dokud nezměknou a nepustí vodu. Stačí cca 10 minut. Hrnec odstavíme a k rajčatům vylisujeme česnek. Omáčku můžeme dosolit a dochutit octem (podle toho, jak jsou chuťově výrazná samotná rajčata).

Omáčkou zalijeme špenát s bramborami a promícháme. Do vzniklé směsi vmícháme trochu nastrouhaného sýra.

Směs podáváme v hlubokém talíři bohatě sypanou nastrouhaným sýrem (je žádoucí, aby se trošku rozpustil).