Shirzad Chamine: Positive Intelligence

Positive Intelligence

Nedávno jsem dostal do ruky tento nově vyšlý titul. Původně jsem čekal, že to bude jen další “self-help” kniha, která vyvolá krátké nadšení, které však rychle opadne. Inspirovala mě však mimořádně, proto udělám shrnutí jejího obsahu, které by i ve vás mohlo vyvolat určité vhledy.

Důležitým konceptem v knize je tzv. PQ (Positive Intelligence Quotient), což je jakýsi faktor udávající nakolik využíváte svůj vnitřní potenciál podle jednoduché rovnice:

úspěch = potenciál × PQ

Tato hodnota v podstatě říká, kolik procent času naše mysl pracuje pro nás. Pokud máte například hodnotu PQ 35, pak 35% času vám mysl pomáhá naplňovat váš potenciál a 65% času vás naopak sabotuje.

Spousta příruček vás učí techniky a postupy, jak zvyšovat svůj potenciál. Často si sami myslíme, že naplněním nějakých vnějších požadavků dosáhneme úspěchu a říkáme si mantru:

Až dosáhnu úspěchu, budu šťastný.

Jenže jakmile se onen úspěch dostaví, během pár dnů si na nový stav zvykneme a vše je zase ve starých kolejích a zase jsme nešťastní a zase si říkáme stejnou mantru, pouze se obmněňují konkrétní cíle (až mě povýší…, až odmaturuju…, až budu mít holku…)

Štěstí je však stavem mysli, ke kterému nepotřebujeme žádné vnější okolnosti. Výše uvedená mantra je vlastně jedna z největších lží, kterým věříme v tom či onom zabarvení. A není to jediná lež.

Autor v knize personalizoval deset tzv. sabotérů, kteří se v našem životě starají o veškeré to drama, hodnocení, porovnávání se s okolím, vztek, úzkosti… Snižují zkrátka naši schopnost využít naplno naše pravé já.

Kde se ti sabotéři vlastně vzali? Jako každý živočich se musíme umět přizpůsobit, abychom přežili. Člověk však nejenom fyzicky, ale také emocionálně. Představte si dítě, kterému se rodiče příliš nevěnují. Dítě je na rodičích závislé a  proto si musí vytvořit způsob, jak se s nedostatkem lásky vyrovnat. Například se začně ohromně snažit, aby na rodiče udělalo dojem a vysloužilo si pochvalu a pozornost. Vyvine se tak sabotér jménem Perfekcionista. Nebo se dítě emocionálně uzavře a rozvine si chladného Racionalistu neschopného intimních vztahů.

Máme tři základní motivace, které podtrhují potřeby našeho citového přežití:

  1. Nezávislost: Potřeba hranic, vymezení se vůči ostatním.
  2. Příjetí: Potřeba udržovat kladný obraz v očích ostatních, být jimi uznáván a přijímán.
  3. Bezpečí: Potřeba mít pod kontrolou životní úskalí, udržovat je na minimu.
Kromě toho každý z těchto motivů naplňujeme jedním ze tří způsobů:
  1. Prosazování: Aktivní způsob; konáme za účelem naplnění naší potřeby.
  2. Získání: Tvrdě pracujeme abych si vysloužili naplnění potřeby.
  3. Vyhýbání: Odvracíme pozornost a vyhýbáme se činnostem, myšlenkám a jiným lidem. Je to opak prvního bodu.
Když dáme dohromady každý motiv a způsob, dostaneme děvět sabotérů, z nichž jeden nebo dva jsou v nás obvykle výrazně silní:
  • Kontrolující (Controller) – nezávislost, prosazování
  • Puntíčkář (Stickler) – nezávislost, získání
  • Úlívač (Avoider) – nezávoslost, vyhýbání
  • Workholik (Hyper-Achiever) – příjetí, prosazování
  • Podržtaška (Pleaser) – přijetí, získání
  • Oběť (Victim) – přijetí, vyhýbání
  • Neposeda (Restless) – bezpečí, prosazování
  • Bojácný (Hyper-Vigilant) – bezpečí, získání
  • Racionální (Hyper-Rational) – bezpečí, vyhýbání

Na internetu je možné udělat si na tyto sabotéry test a zjistit, nakolik je který v nás silný.

Já například zjistil, že u mě je silný Workholik a Bojácný. Skutečně na sobě pozoruji, že se hodnotím hlavně podle výsledků svojí práce a když se mi něco nedaří, shazuju se. Stejnětak čtu zprávy a hledám, co hrozného se stalo. Za tím vším jsou samozřejmě ony silné pudy přežití.

Nad všemi těmito sabotéri dlí jeden “mistr” sabotér, tzv. Soudce. O soudci se můžete dočíst také v bestselleru Dona Miguela Ruize, Čtyři dohody. Soudce v podstatě aktivuje jednotlivé sabotéry. Pokud oslabíte soudce, oslabíte i všech devět jeho podruhů. Práce Soudce je škatulkovat a nálepkovat, způsobovat abych viděli věci černobíle – buď dobré nebo špatné. Tato činnost se pojí s naší levou mozkovou hemisférou. Tu potřebujeme pro naše každodenní fungování a řešení problémů, ale pokud se nám začne montovat do našich vztahů a našeho směřování, jedná se o sabotáž.

Tyto naučené vzory chování si přenášíme do dospělosti. Potíž je totiž v tom, že se tyto vzory samy posilují. Člověk trpící trémou se zakoktává, obecenstvo jej přijme vlažně a tento člověk si z jeho reakce zpětně posílí svůj pocit nedostačivosti. Vznikají začarované kruhy nízké sebedůvěry, deprese, posiluje se vyhýbavé chování a tak dále. Bohužel škola, racionálně založená “západní” společnost ani materiální šidítka nám z této krize nepomohou. Musíme si pomoci sami.

A teď dobré zprávy.

Stejně jako sabotéři v nás dlí i Mudrc. Je to naše vnitřní dítě, naše pravé já. Vlastnosti mudrce jsou například zvědavost, kreativita a empatie. Tyto vlastnosti můžeme trénovat a kupodivu je to v zásadě snadné a dokonce příjemné.

Pokud máte například strach z odmítnutí okolím a v tom tkví vaše tréma, můžete samozřejmě chodit na kurzy rétoriky. Zvýšíte tak svoje dovednosti a úspěch před obecenstvem. ALE! Takový trénink bohužel neoslabí váš strach z odmítnutí, který stále hovoří jako tichý hlásek a našeptává vám, že to nesmíte zkazit, jinak se přede všemi shodíte a nebudete stát za nic.

Kurzy a tréninky dovedností vám částečně pomohou, autor však takové snahy přirovnal k pěstění salátu na zahradě plné žravých šneků. Tito šneci jsou vlastně naši sabotéři.

Mnohem efektivnější a snazší cesta (pozor: Snazší cesta opravdu může být efektivnější – to že něco musí být těžké, aby to za něco stálo, je jen další falešný argument…) je trojí:

  • Oslabení sabotérů
  • Posílení Mudrce
  • Posílení “mentálních svalů”

Sabotéry oslabíme tak, že si uvědomíme lži, kterým věříme. Uvědomíme si, že s těmito  hlasy v naší hlavě se nemusíme ztotožňovat a nejsme to ve skutečnosti mi.

Já například často slýchávám: “Nesmíš si moc vyskakovat, jinak budeš na očích a někdo tě srazí! Musíš být pořád v průměru.” První krok je pochopit, že je to falešný argument. Zakládá se na pravdě? Jak vím, že je to skutečnost?

Někdo se bojí odmítnutí dívky a tak nikdy žádnou neosloví. Maluje si šílené scénáře a vytváří konspirační teorie, nebo se neodváží udělat první krok, dokud nemá promyšlené úplně všechny možné varianty a katastrofické scénáře…

Kdysi bylo důležité být přijat tlupou. Člověk, který byl odmítnut, zůstal sám bez ochrany komunity a zahynul. Pokud byl odmítnut ženou, což se veřejně rychle rozkřiklo, tak jej už žádná ve vesnici nepřipustila. Být přijat bylo zkrátka otázkou života a smrti a také postoupení genů další generaci. Proto náš mozek tak úzkostlivě pečuje o to, abych našlapovali přeopatrně, nezkoušeli nové věci, nestáli mimo řadu. A úzkost a stres jsou nám věru známé pocity.

Sabotáž poznáme snadno – prostě tak, že cítíme strach, úzkost, třesou se nám ruce, raší nám na čele studený pot. Právě v tuto chvíli je třeba se uklidnit. Někdy se mi stane, že jsem silně nervózní a ani nevím proč. Když se uklidním a přemýšlím o tom, přijdu na ten důvod a uvědomím si, že vlastně o nic nejde.

Druhou cestou je posílení Mudrce. Znamená to pěstovat naši schopnost empatie, objevování, kreativity, rozhodování a proaktivity. Mudrc se pojí spíše s pravou mozkovou hemisférou. Jeho doménou není logické a analytické myšlení, ale představivost a intuice.

Já se například rozhodl zlepšit se v kreslení. Umění je činnost, kde potřebujete pravou hemisféru, potřebujete zapojit kreativitu a sebevyjádření. To funguje jen pokud vás neblokuje posuzování (Udělal jsem to správně? Bude se to ostatním líbit?).

Třetí cestou je posilování našich “mentálních svalů”. Stejně jako svaly pohybové soustavy i mozek potřebuje cvičit. Ze školních lavic máme silně vytrénované ono logické a analytické myšlení. Ovšem třeba kritické myšlení může dost pokulhávat. Stejnětak nás neučili, jak se vyrovnat se ztrátou blízkého, jak se prosadit se svými návrhy, jak naslouchat druhému člověku…

Toto trénování je v podstatě velmi snadné. Je třeba každý den udělat alespoň 100 “mentálních kliků“. Takový klik znamená, že na deset sekund jen vnímáte svými smysly. Neposuzujete, nehodnotíte, jen pozorujete. Jak jsem napsal, je to “v podstatě” snadné. Jak jsem se přesvědčil na kurzech jógy – zůstat byť na minutu v klidu a soustředit se na smyslové vjemy je těžké. Každou chvíli jsem se přistihnul, že na něco myslím.

Nuže díky této knize se mi propojilo několik důležitých poznatků a uvědomil jsem si, že “argumenty” které používám na ospravedlnění svých slabostí jsou vlastně falešné. Jaká to úleva!

Skutečné změny lze však dosáhnout jen vytrvalostí. Dávat si nadsazená předsevzetí nemá smysl. Většina předsevzetí se nenaplní a důvod je prostý: sabotáž.

Klíčem k úspěchu je vytvoření zvyku, to znamená pravidelnost a vytrvalost a vědět, že to má smysl. Existují všelijané nástroje, jako například deníčky, osobní mantry, kotvy, lepící papírky různě po bytě, posílání denních reportů kamarádovi atd. Vyberte si, co vám vyhovuje nejvíce.

Dobrou zprávou je, že už během necelého měsíce můžete výrazně zvýšit své PQ a tím celkově svou kvalitu života, osobní svobodu, pocit štěstí a naplnění.

Hodnota PQ nemůže být už z principu větší než 100. Průměrné PQ je 75, nikoliv 50. Důvod je ten, že náš mozek reaguje silněji na záporné podněty než na kladné. Pokud máme například dva příjemné zážitky a jeden nepříjemný, celkový dojem je spíše negativní. Několik vědeckých prací uvedených v knize se nezávisle shodlo na tom, že rovnováha nastává někde okolo hodnoty 3:1 (pozitivní versus negativní podněty). Odtud průměrná hodnota PQ.

80% lidí má PQ nižší než 75, takže velkou část své psychické energie spotřebovává na boj se sabotéry (vyhýbavé chování, racionalizace…), a jen málo jim zbyde na to, aby mohli “zářit”.

Hodnota 75 je kritický bod. Pokud se dostanete nad něj, vaše mysl bude generovat dostatek pozitivních podnětů, takže se začnete vznášet jako horkovzdušný balon. Od té chvíle už pomáháte sami sobě překonávat překážky, zvládáte práci a i po náročném pracovním dni domů se můžete plně věnovat nejbližším…

Bohužel jsem se dotknul jen špičky ledovce, pro pochopení představeného modelu a pokud chcete opravdu odemčít svůj skrytý potenciál, tak především doporučuji přečíst si tuto knihu.

Miguel Ruiz ve Čtyřech dohodách jako jednu z cest k osobní svobodě popsal postupné rozbíjení dohod, které jste se sebou uzavřeli. Jak tyto dohody rušíte, postupně se vám vrací energie. Dohody jsou zde ony naučené vzory. To, že se cítíte kvůli nečemu zle není dané tvou věcí ale tím, že jste jednou souhlasili, že tato věc je ____ (doplňte si sami). Tento souhlas ale můžete kdykoliv odvolat.

Je to zkrátka všechno jen ve vaší hlavě.

This entry was posted on Monday, May 21st, 2012 at 05:19 and is filed under Jiné. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

2 Responses to “Shirzad Chamine: Positive Intelligence”

Jirka May 21st, 2012 at 10:03

Moc ti děkuju za shrnutí. Vím, že když si pak přečtu tu knihu, získám z ní víc, jak kdybych tvé shrnutí předem (teď) nečetl :)

To propojení se Čtyřma Dohodama je skvělá myšlenka. Asi jsi to i trochu propjil s tou GrowJob přednáškou Hapiness Now. Na to jsem se tě chtěl taky zeptat – tak třeba v čajce.

Postneš třeba za pár týdnů nějaký progress report? Moc by mě zajímalo jak to budeš implementovat a co dalšího se během toho dozvíš.

lib May 21st, 2012 at 14:26

To jsem rád. Už ti ji musím vrátit, úplně mě štve jak pomalu čtu a blokuju tím “věřitele” knížky :D

Leave a Reply