Sbaleno

Tak mám sbaleno. Vzal jsem to metodou “nahaž na hromadu vše, co si chceš vzít, a pak ožel co půjde”.

Miluju to smlouvání sama se sebou: “Ne, tohle tričko si chci vzít! Bez toho nejedu! … ach jo… tak dobře.”

Nakonec ta hromada nevypadala až tak děsivě (Becherovka je prosím pěkně pro mého hostitele a vatových tyčinek jsem nevzal celou pikslu – jen část, i když i tak jsem na nich docela závislej):

costa-rica-20150316-01

Něco jiného bylo vše nacpat do krosny. Naprosto jsem se zabejčil, že deku, spacák a jogamatku prostě beru (dá se v případě potřeby použít jako luxusní karimatka a deka se dá použít jako sedací polštářek nebo polštář na spaní – obojí využiju na Sat Nam Festu). Takže vše naskládat a nalisovat do batohu byl docela porod. Jako příruční zavazadlo jsem si chtěl vzít jen elegantní brašničku s notebookem, Kindlem, penězi a nezbytnými doklady. Nakonec jsem po třetím přebalení celé batožiny musel udělat kompromis a jako příruční zav. si vzít černý batoh, který měl být původně na vycházky v destinaci, nikoli ku létání.

costa-rica-20150316-02

Notebookovou brašnu jsem tedy skryl do batohu a ten si vezmu jakožto příruční zavazadlo. Dal jsem do něj ještě lahev (samozřejmě prázdnou), bundu a foťák, protože to se už do krosny fakt narvat nedalo (už tak se švy okázale napínaly).

Podle restrikcí většiny leteckých společností (a hlavně těch, se kterými poletím) bych se s tím batůžkem měl vejít do kategorie “příruční zavazadlo”. Brašnu s notebookem můžu navíc v letadle vytáhnout, batoh si nechat schovat a v klidu pracovat cestou. Nu, uvidíme jak to bude fungovat v praxi.

Rozhodně to není tak elegantní jako jednozavazadlový styl George Clooneyho ve filmu “Lítám v tom” (existují takové speciální kufříky, co jsou akorát v rámci normy pro vzetí na palubu), ale myslím, že i tak se mi batožiny podařilo zpacifikovat:

costa-rica-20150316-03

A hmotnost krosny je 13.9 kg … když jsem letěl kdysi do Irska na puťák, tak to bylo 14 kg … takže zlepšení – jsem prostě pašák :)

Původní záměr byl jet “na lehko”, což v případě tříměsíční cesty myslím splňuju. Vzal jsem si úmyslně ultralehký notebook, ultralehkou brašnu, mini foťák, speciální cestovní ručníky a u každé položky dvakrát přemýšlel, zda bude fakt potřeba.

Z některých věcí mám fakt radost. Třeba jak batůžek, tak krosna mají vlastní pláštěnku, velmi praktické – už párkrát jsem to využil.

Tak jde se dokončit nezbytnosti a spát, zítra hurá do Wien Flughafen a pak klaustrofobických deset hodin ve vzduchu, už se těším…

This entry was posted on Monday, March 16th, 2015 at 02:25 and is filed under Cestování. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Leave a Reply