Santa Elena, Monteverde

Rozhodl jsem se navštívit nejdříve rezervaci Monteverde. Cesta autobusem ze San José trvá čtyři až pět hodin a končí ve vesničce Santa Elena. Poslední část cesty je vhodnější spíš pro džíp než autobus a prašné cesty nejsou záměrně vybetonované, údajně kvůli omezení přístupu většího množství turistů (ochrana místní komunity). Zde je pohled na Santa Elenu, je to skutečně maličké městečko, orientované výhradně na turismus:

20150328-01

Hlavní atrakcí jsou proslulé zip lines (lanovkové dráhy) ve stálezeleném mlžném lese Monteverde, což je světově známá, biologicky extrémně bohatá rezervace, ráj biologů a nedotčený primární les (vyjma turistických stezek, pochopitelně):

20150328-02

Splnil jsem si sen a vydal se na “Original Canopy Tour”, což je první okruh z 12 kabelů. Jako bonus přidali slaňování, šplhání po žebřících a obří houpačku (Tarzan Swing). Jízda na kabelech je celkem snadná, pouze vzhledem k náporům větru musí člověk udržovat aerodynamický tvar (skřížené skrčené nohy) a jízdu korigovat rukou na kabelu. Po pár jízdách to zvládne každý.

20150328-03

Průvodci docela ochotně točili a fotili nás i okolí. Tohle je poslední kabel, který byl nejdelší – těžko ale pouhým videem popsat pocit z jízdy:

Já na zipce:

20150328-04

20150328-05

Jediným uměním je vychytat míru brždění, aby člověk dojel až na konec. Přinejhorším se stane, že se zastaví před koncem. Mně se tohle stalo taky, protože mě boční vítr neustále stáčel a musel jsem se srovnávat rukou – jenže tím jsem současně brzdil, takže poslední metry jsem holt musel ručkovat, což je docela dobré posilování na ruce :-)

Bonusové zhoupnutí á la Tarzan poskytlo slušný adrenalinový hit:

Na závěr dne neznám nic lepšího, než si lehnout do sítě. Mám pocit, že jsem ve stromech zahlédl efemerního kvetsala, což je krásně zbarvený ptáček, národní symbol. Ale je těžké na něj narazit, přežívá jen v nejplodnějších oblastech, protože je závislý na výživném čerstvém ovoci.

20150328-07

Pro zájemce o místní faunu se nabízí noční výlety do lesa, ale máte šanci spatřit jen pár exemplářů. Průvodci mají ale cvičené oko (a vysílačky), takže na cokoli narazí, tak vám zprostředkují.

V Santa Eleně se nicméne nachází pavilon plazů a obojživelníků, kde můžete vidět kostarickou faunu na jednom místě:

20150328-08

Tropický chřestýš (Neotropical Rattlesnake, Crotalus simus):

20150328-09

Křovinář ostnitý (Eyelash Palm-Pitviper, Bothriechis schlegelii):

20150328-10

Kostarická korálovka:

20150328-11

Další druh jedovatého křovináře:

20150328-12

Lachesis (Bushmaster), tento jedovatý had z rodu chřestýšovitých má na svědomí nejvíce uštknutí na Kostarice, naštěstí jen pár případů ročně a nebývají smrtelná…

20150328-13

…něco jiného je tento agresivní jedovatý zmijovitý had, křovinář aksamovitý (Fer-de-lance), zodpovědný za 46 procent všech uštknutí na kostarice, často smrtelných:

20150328-14

Stromová žabka (Agalychnis callidryas):

20150328-15

Fleischmannova skleněná žabka:

20150328-16

20150328-17

A známé šípové žabky (Dendrobatidae). Jak známo, čím barevnější, tím jedovatější:

20150328-18

20150328-19

K vidění byly také tři druhy sladkovodních želv:

20150328-20

A tarantule (tato tzv. “červenonohá” je specifická pro Kostariku):

20150328-21

Na závěr opět něco o jídle…

I když se sýrům normálně vyhýbám, tak mi to nedalo a ochutnal jsem místní “Queso Palmito”, neboť oblast Monteverde je známá svými sýry. Připomíná jadel, ale není zdaleka tak slaný:

20150328-22

A ještě jsem si dal v menu často avizovanou aztéckou polévku. Je řádně pikantní :-)

20150328-23

Na zítra jsem si zamluvit jeep-boat-jeep cestu přes jezero Arenal do La Fortuny, což bude poslední bod mé cesty po této krásné zemi.

This entry was posted on Sunday, March 29th, 2015 at 06:07 and is filed under Cestování. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Leave a Reply