La Fortuna, Arenal

Cesta z Monteverde do La Fortuny normálně zabere dlouhých 8 hodin v autobuse. Naštěstí existuje zkratka, pregnantně nazvaná “taxi-boat-taxi” (nebo též “jeep-boat-jeep”), která místo pracného objíždění jezera Arenal vede vzdušnou (či spíše vodní?) čarou, takže zabere necelou polovinu času. Navíc poskytuje skutečně malebný výhled.

Místo pocení v autobuse jsem se tedy svezl v měkkém sedadle klimatizovaného minivanu a užíval si krásný výhled z okýnka s UV filtrem (což mi připomnělo si konečně pořídit polarizák do fotoaparátu):

20150331-01

Kravičky a větrníky – tato scenérie je vskutku příznačná “Švýcarsku střední Ameriky”:

20150331-02

Na břehu jezera Arenal už čekaly lodičky:

20150331-03

…měl bych tedy psát spíše “nádrž” Arenal, protože se jedná o umělé vodní dílo. Hydroelektrárny Arenalu pokrývají úctyhodných 20% celkové spotřeby Kostariky.

Z loďky jsem vyfotil nepřehlédnutelný monument, samotnou sopku Arenal:

20150331-04

Druhý břeh:

20150331-05

Po přeložení bagáže do druhého taxíku a dalš malebné cestě jsem dorazil do La Fortuny. Městečko je téměř čistě turisticky orientované, ale za vyfocení stál parque central se zahradou a vulkánem v pozadí:

20150331-06

První den jsem si odpočal a druhý zajel taxíkem k blízkým horkým pramenům. Přírodní jsou zdarma, ale já si chtěl užit trochu luxusu, takže jsem zamířil do Baldi Hot Springs, s bazény o teplotách od cca 20 do 60 stupňů, vodopády, tobogány, lehátky, bary přímo v bazénu a bazény v bazénech :-) Strávil jsem tam půl dne a odcházel plně zregenerován.

20150331-07

20150331-08

Bál jsem se, že si budu muset zavolat taxík až z Fortuny, ale naštěstí během pár minut stačilo mávnout na jeden projíždějící.

Třetí den jsem vyjel se skupinou Španělů a dvěma Angličany na závěsné mosty do tropického deštného lesa v parku Arenal. Mosty poskytují jiný pohledy do vyšších pater lesa a narozdíl od zip lines se můžete zastavit a vychutnat si scenérii. Vlhčí, zelenější a živější už snad ani les být nemůže:

20150331-09

20150331-10

Průvodce byl velmi vzdělaný (patrně biolog) a byl schopný podat výklad v podstatě k čemukoliv, na co jsme se zeptali, rád zodpověděl i banální dotazy jako jaký je rozdíl mezi mlžným a deštným lesem (cloudforest vs rainforest) a co mají společného palmito (jedlé jádro palmy) a queso palmito (druh sýra).

Bohužel většinu fauny vyplašily hlučnější skupinky před námi, takže jsem zahlédl jen pár chapánů (spider monkeys), nějaké krocany (ano, v deštném lese skutečně žijí krocani), hnízdo kolibříků a část nohy tarantule. I přesto byla cesta zážitkem, tím spíš s výkladem nadšeného průvodce, který nás skoro prosil, ať se ptáme na cokoli chceme.

Tady je rostlinka netykavka – není ožraná od hmyzu (hlavně můr a housenek), protože listy při doteku skryje:

Občas jsme narazili na něco zajímavého – zde například exoskelet cikády:

20150331-11

Přecházení jednoho z mostů:

20150331-12

Vysoké “chodící stromy”, které jsou pružné jako mrakodrapy – dá se s nimi hýbat. Výhled a atmosféra byly téměr religiózním zážitkem:

Já na jednom z dvanácti mostů:

20150331-13

Pohled na jinou skupinu přecházející most:

20150331-14

Poslední a nejdelší závěsný most (délka 75 metrů, výška 45 metrů):

20150331-15

20150331-16

Poslední večer na hostelu ve Fortuně s knížkou a ležáčkem (nebyl vůbec špatný):

20150331-17

Před odjezdem jsem ráno překvapeně zíral na obnažený vrchol sopky. Tenhle vzácný pohled se většině turistů nenaskytne, protože vrchol je téměř pořád překrytý mlhou:

20150401-01

Se známým z hostelu, newyorčanem Marshallem Goldsmithem:

20150401-02

Cestou busem do Alajuely jsem se seznámil s Karolinou Sanabria, letuškou společnosti Jet Blue, takže cesta uběhla příjemně. Vyměnili jsme si kontakty, takže příště až zavítám na Kostariku, mám návštívit národního divadlo (hraje tam na cello) a případně se proletět (má pilotní licenci). Facebook se mi začal plnit kontakty na zajímavé lidi, někteří nabízí návštěvu u nich ve státech a bezvadné aktivity, jako třeba jízdu na kajaku či serfování.

Je večer a dorazil jsem do Alajuely – to žluté vzadu je můj hotel:

20150401-03

Španglicky jsem si objednal mexickou večeři v čínské restauraci v Kostarice, kterou mi donesla Dominikánka. Žijeme holt v gobalizovaném světě :-) Zítra hurá na Floridu!

This entry was posted on Thursday, April 2nd, 2015 at 06:38 and is filed under Cestování. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Leave a Reply