Palm Springs, California

Po několikahodinovém letu z Orlanda přes Dallas do Palm Springs (a dalším přetáčení hodinek na “Pacific Time” nebo též “Mountain Time”) mě po výstupu přivítal ikonický západ slunce nad pohořím San Janito:

20150412-06

Jinak let do Dallasu jsem si velmi užil – letěl jsem starou dobrou 737čkou (American Airlines) a pouštěli 101 dalmatinů, ale ne ty remaky, ale ty původní z roku 1961. Zbytek cesty obstaral Boeing S80, kde jsem si nešťastně zvolil sedadlo asi metr od motoru, takže mi pak hezky hučelo v uších – ale usnout se dalo.

Palm Springs je disponované v poušti obehnáno horami a je to znát – po několika nádeších mám suché rty, večery jsou chladné a v noci je vyloženě zima. Přes den naopak pere slunce. Okolní poušť je vidět z letadla (ta tlustá silnice je ve skutečnosti transkontinentální dálnice Kryštofa Kolumba):

20150412-03

Každičký kousek zeleně (kromě palem, kaktusů a pár druhů sukulent) tu přežívá jen díky extenzivnímu zavlažování. Zdrojem vody pro město je gigantická zvodeň (aquifer), která leží pod ním a pokrývá potřeby bezmála 50 000 obyvatel města. Jako rezerva slouží voda čerpaná z řeky Colorado.

20150412-04

Město je známé jako odpočinková destinace vysloužilých hollywoodských hvězd a příznivců golfu. Je s podivem, že vzácnou vodou se zde – v poušti – plýtvá právě na zavlažování rozlehlých golfových hřišť…

Takto vypadá typický obrázek předměstí Palm Springs:

20150412-02

Letiště a křižovatka v centru města:

20150412-07

20150412-08

Bydlel jsem na předměstí u jedné paní. Byl jsem trochu nachlazený (asi od klimatizace na Floridě) a musím říct, že místní vzduch mi průběh nachlazení moc neusnadňoval. Na druhou stranu jsem se mohl léčit pomeranči ze zahrádky paní hostitelky – tady je její pomerančovník:

20150412-01

Na Spojené státy si zvykám pomalu, především si musím uvědomit, že se vlastnictví auta se zde většinou považuje za samozřejmost, takže do nejbližšího supermarketu to byla dobrá půlhodinka cesty a celou cestu jsem nepotkal jediného chodce. Na druhou stranu když už jsem narazil na semafor pro chodce, byl velmi vymakaný – mluvil na mě “wait… wait… wait… go” a slovy i graficky odpočítával – bezděk mi tak připomněl starty raketoplánu v muzeu NASA před pár dny. Odměnou za túru mi byl supermarket s opravdu bohatým výběrem – tady je například klasická a organic (BIO) produkce:

20150412-09

Už asi tři týdny jsem měl strašnou chuť na pizzu, tak jsem si konečně zahřešil a jednu si dopřál v Rocky’s Pubu. Dal jsem za ni skoro 20 babek, ale byla jedna z nejlepších co jsem kdy jedl! A ještě mi půlka zbyla na druhý den – vše na ní bylo čerstvé, měkké, šťavnaté, lahodné a těsto křupavé… no prostě jedna báseň:

20150412-10

Další den jsem odpočíval, abych nabral síly na cestu do Joshua Tree na festival.

This entry was posted on Monday, April 13th, 2015 at 02:13 and is filed under Cestování. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Leave a Reply