Chicago, Illionis

Na půli cesty mezi západním a východním pobřežím jsem se zastavil v důležitém obchodním městě Chicagu, též známém jako “Second City” nebo “Windy City” – a foukalo tu teda pěkně :-)

01

Přílet na O’Hare International proběhl hladce i přestože (a možná právě proto) se jedná o nejrušnější letiště na světě (i když soupeří s Atlantou). Vlakovou linkou CTA Blue Line jsem se přesunul do klidné části Bronzeville.

V metru jsem byl jediný běloch ve vlaku, občas jsem si ještě s batohem připadal jako exot na druhou – nerad při cestování upoutávám pozornost (což obecně není při cestování dobrá praktika), ale všichni kdo mě oslovili, byli fajn. Musel jsem si akorát zvyknout na oslovení “bro” (brácho) nebo obecnější “man” (chlape).

02

Prvních pár dnů jsem se věnoval práci, protože mám stále co dohánět. Zjistil jsem, že Američani mají v repertoáru fast foodových jídel i bramboráky – říkaj jim “hash browns”, akorát jsou maličké (dukátové) a dvakrát tak mastné.

Jedno ráno jsem se dal na procházku k jezeru Michigan – vybral jsem si extra chladný a větrný den, bylo kolem 11 stupňů, ale alespoň po dlouhé době slunečno:

03

Podél břehu jezera jsem šel do města – tady je kupole místní hvězdárny:

04

Mrakodrapy v dálce se pomalu zvětšují:

05

Nemohl jsem cestou nenarazit na obligátní Buckingham Fountain (jedna z největších fontán na světě):

06

Panoráma u fontány:

07

Dále na sever jsem dorazil do kovově se blýskajícího Millenium Parku – zde je Jay Pritzker Pavilion.

08

Mrakodrapy už se tyčí do výše:

09

Asi hlavní atrakce v Millenium Parku je tato stříbrná fazole, nazvaná Cloud Gate:

10

Skládá se z mnoha ocelových plátů, ale ty jsou tak dokonalé sesazené a vyleštěné, že nejsou vidět žádné švy:

11

12

Pod touto stotunovou sochou se dokonce na chvíli ocitnete ve světě M. C. Eschera:

13

A teď už jsem v centru města, kterému nikdo neřekne jinak než “The Loop” (smyčka). Myslím, že je to vzhledem k prstenci, který tvoří koleje nadzemní dráhy v srdci města.

14

Jeden z mnoha mostů přes řeku Chicago:

15

Soupravy nadzemní dráhy CTA, naprosto nezbytné pro přesuny ve rozhlehlém městě:

16

17

Ačkoli toho bylo mnoho k vidění (muzea, jazzové kluby, improvizační vystoupení…), vzhledem k tenčícím se financím a stále nabitému itineráři se přesouvám vlakem do Detroitu.

Dostal jsem se tak k historické nádražní budově Union Station z roku 1925, která je docela známá kultovní scénou s kočárkem z filmu Nedotknutelní (The Untouchables):

18

Jak na potvoru tam ale byla nějaká soukromá akce a historická budova byla zavřena. Ale tak už to při cestování chodí.

Loučím se s Chicagem, kterému jsem bohužel nevěnoval tolik času, kolik by si bývalo zasloužilo. Třeba jindy.

19

This entry was posted on Sunday, May 17th, 2015 at 10:16 and is filed under Čajovna. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. You can skip to the end and leave a response. Pinging is currently not allowed.

Leave a Reply