Libův osobní bloček

Víte, jaký je rozdíl v napomenutí příliš se snažícího obyčejného člověka a emaře?

Obyčejnému člověku se říka: „Netlač tolik na pilu.“

Emaři se říká: „Netlač tolik na žiletku.“

Rebecca zadumaně prohlížela čajový lístek a když kolem procházel První, zastavila ho zatažením za zástěru, div se nepřekotil a neutrousil odnošivší prázdné skleničky umrousané od Sahlepu.

Rebecca: „Dala bych si tady tenhle čaj.“

První: „Hm klasika. Ty černý nepíváš.“

Rebecca: „Hodí se mi k náladě.„

První: „Nechápu. Ty máš náladu smíšenou a ochucenou bergamotem?“

Rebecca: „Černou ne?!! Jako špatnou! Chápeš to?“

První: „No hned na mě nekřič. Ty sis objednala Earl Grey. Myslím, že pro tvou vzteklost ti raději donesu Lady Grey – čaje Earl Grey nejsi v takovémto rozpoložení hodna.“

Rebecca: „Víš co? Jdu domů.“

První: „Dobrá. Budu ti zítra vyprávět, jak na tvém stolečku pomalu stydnul čaj, který jsi si objednala, až jsem ho nakonec musel vylít se slzou v oku.“

Rebecca: „Myslím, že tě nenávidím…“

Na vědomost dávám, že koncem června tyto stránky najdete na adrese:

www.libca.cz

Víte proč bohatí programátoři nikdy nevlastní auta značky Bugatti ?

Protože v názvu automobilky nesnesou to Bug…

Přijde dívka ke spolubydlícímu a svému psu na privát a splubudlící sedí u notebooku a střechou prokapává voda.

Spolubydlící se ptá: „Na tvého psa kape voda, nemám ho něčím přikrýt nebo odsunout?“

Dívka odpoví: „Není z cukru.“

Pak jde dívka do kuchyně a když se vrátí, v pokoji už je nakapáno spousta vody a její notebook je celý mokrý.

Dívka křičí: „Můj počítač! To jsi na něj nemohl dát pozor?“

Spolubydlící se diví: „Není z cukru…“

„Hele to mýdlo, co jsi mi včera přinesl, v noci zeleně září!“

„No, chtěla jsi přece jaderné mýdlo.“

„Jádrové!“

Jak se nazývá emerikánský tmavý šumivý nápoj vyráběný z ptačích řitěk a jeho česká alernativa?

Coca Cloaca

Kloakofola

Rebeka: „Propána, co se s tím Modem stalo? Dopsal slabikář, vypil ten tvůj prapodivný tibetský kamenný čaj a teď žvatlá samé nesmysly…“

První: „Vím o tom, to je synonymióza.“

Rebeka: „Cože?!“

První: „Jedná se o panický paranoidní psychotický… no prostě se bojí že podobně znějící slovní spojení jsou nucena býti synonymy a bude to pro něj mít ošklivé důsledky.“

Rebeka: „Aha, to by vysvětlovalo, co včera mumlal.“

První: „Například?“

Rebeka: „No nejdřív nechtěl jít venčit mého psa, prý že kdyby šel se psem, mohl by dostat sepsi, nebo alespoň psotník…“

Rebeka: „…a ráno se mě ptal, jestli vyznávám islám, že podle toho jak mám ráda k snídani Müsli, musím být jistě muslimka.“

Prvního koncept neglevace (lze vyložit jako „elevace negativismu“ nebo dle Rebečina poněkud amerikánského výkladu: „level negativity„), je jakési vystupňování negativistických projevů lidí.

Toto je jeden z mála konceptů, na kterých První a Šedý spolupracovali. První se zabýval teorií, Šedý pak vymýšlením příkladů, ačkoliv Rebeka namítala, že šedivá je teorie a (první) zelený strom života (přesněji řečeno, citovala Rebeka Goetheho: „Šedá, můj příteli, je všechna teorie, a  žití zlatý strom se zelená.“).

Jeden z příkladů, které Šedý dodal, byla situace, kdy manželka ředitele věznice navštíví manžela v ředitelně vězení a poté se spontánně vydá se džbánem piva napojit žíznivého žebrajícího vězně na samotce. Sotva se však ujme kliky samotky, na ruku jí dopane ledově chladná a tvrdá kůže rukavice strážného.

Podle neglevace strážného se dá usoudit na jeho reakci.

Úroveň 1: „Buďte prosím opatrná, madam. Za těmito dveřmi je bývalý vrah a násilník. Nejsem si jistý, zda jste si toho vědoma. Doporučuji vám vrátit se do ředitelny.“

Úroveň 2: „Za těmi dveřmi je nebezpečný člověk. Prosím nechoďte tam a vraťte se!“

Úroveň 3: „Tady nemáte co dělat! Vypadňete!“

Úroveň 4: „Co tam lezete?! Chcete dát napít vězni? Co to je? Nějaký jed? Chcete ho snad beztrestně otrávit abyste si na něm vyzkoušela svůj odporný jed, který pak užijete v té vaší vysoké intrikánské společnosti? Nebo mu chcete dát prostě napít a tak napomáhat tomu vrahovi – pokud ano, tak vás považuji za jednoho z nich! Hnusíte se mi!“

Úroveň 5: „Pokoušíte se osvobodit vězně!! Pro koho pracujete!? Však já to z vás (tebe) dostanu! Předběžně vás zamknu hned vedle!“

Dle Prvního je první úroveň (hraničně neutrální) na jakési neutrální hranici (ačkoliv Šedý zde navrhuje spíše „nultou úroveň“, právě pro její neutralitu).

Druhá úroveň (předsudečná) je zatížena jistým předsudkem o snaze dámy vejít do cely.

Třetí úroveň (zahořklá) je většinou již zapšklá a automaticky předpokládá snahu osoby chovat se ošklivě a proti předpisům. Ráda klade otázky a oběť mučí ignorací jejích odpovědí.

Čtvrtá úroveň (vyvozující) nejen předpokládá vše špatné, ale navíc dovozuje alternativní průběh konání osoby, na kterou je zacílena. Samozřejmě v negativním duchu. Občas klade otázky, odpověďi ale neočekává a ignoruje.

Pátá úroveň (destruktivní) se již na nic neptá, bere vlastní negativní předpoklad za pravdivý a automaticky vyvozuje důsledky bez ohledu na bezpečnost a zdraví osob jak ostatních, tak i své vlastní. U těchto osob se často projevuje sebemrskačská (autodestruktivní) paranoidní psychóza: „I kdyby mě to mělo zničit, tak tebe dostanu aspoň před soud, ty potvoro jedna intrikánská!“ (oslovuje nevinnou ženu s nevinnými úmysly).

Ohledně interpunkčních znamének v české gramatice se Šedý a První shodli na tom, že otázky negativistů (nepředpokládající odpověď) jsou příbuzné otázkám filozofickým a měly by se psát se dvěma znaménky na konci věty, počínaje vykřičníkem (např.: „Co tady děláte!?“) – v tomto pořadí je jasně řečeno, že věta je primárně „rozkazovací“ („obviňovací“ / „útočná“), nikoli tázací. Naopak pro případy zvýrazněného dotazu by se měla psát znaménka v pořadí právě opačném („Co tady děláte?!“).

Šedý: „Nerad popouštím uzdu používání hodnotících komentářů, ale…“

První pohlédl zaujatě na Šedého a zazubil se.

První: „Což je už samo o sobě sebe-hodnotící komentář.“

Šedý: „Tedy nechchi kritizovat mecheche-akce typu Muzejní noc, ale toho národa, co přišlo!“

První: „A ty jsi byl jedním z nich – součást šedého davu, Šedý.“

Šedý: „Ale ten dav byl právě barevný, obávám se že jen pár jedinců se přiblížilo pravé šedosti… ale o to nejde.“

První: „Tedy?“

Šedý: „Loni jsem si vystával hodinové fronty, ale letos! Představ si, že se stála fronta kolmá na jiné fronty.“

První: „Fronta na frontu?“

Šedý: „Přesně tak, i přes redundantní rekurenci tvého výrazu napomáhající mu k najasnosti, tolerabilní v první úrovni rekurence.“

První: „A strefil jsi se do správné fronty?“

Šedý: „No naštěstí ano. Vystál jsem si frontu na možnost zařazení do fronty na minerály. Stát o něco delší nebo kratší dobu, byl byl nucen stát frontu na modýlky lodí či geologickou plaeontologii…“

První se začal nahlas řehtat.

Šedý na něj nechápavě hleděl.

Šedý: „Co je?“

První: „No přeslechl jsem se a místo geologickou-paleontologii slyšel gynekologickou-paleontologii.“

Šedý: „Zajímavé. Myslíš že jako… zkamenělé?“

První: „No jinak asi ne – ale to asi nekamení, jedině po nějakém balzamování. Snad.“

Šedý: „Myslím že ne, kromě posmrtné genitální plastinace nevidím jinou možnost – jedině pryskyřice – ale kdo by si s tím dával tehdy práci. Ani netušili, že tahle substance kamení. A plastinace je současná technologie, to tehdy neměli.“

První: „To ne. Hele a stálo ti to vůbec za čekání?“

Šedý: „Nestálo, ale víš jak dlouhá byla fronta na předčasný odchod? Pff.“

První: „Pff? Hele chlapče takovéhle emocionální manýry u tebe neznám.“

Šedý: „Ale kdepak, nejde o citoslovce… Pff je zvýranění písmene F, které je zkratkou slova ‘filozofická‘ a vyjadřuje, že otázka kterou jsem položil, byla právě filozofická, víš? Mám to ve svém slabikáři.“

První: „Tak ty už jsi taky napsal svůj slabikář?“

Šedý: „Ach ano. No… nechci používat hodnotící či srovnávající komentáře, ale…“

První: „Můžeš o tom raději mlčet?“

Šedý se nadechl k odpovědi.

První: „Pff!“