Manuel Antonio – přírodní rezervace a koupání

March 21st, 2015 / No Comments » / by lib

Dnes jsem si udělal výlet do Manuel Antonio, což je hlavní cíl turistů ubytovaných v Quepos. Tato oblast nabízí přírodní rezervaci a naprosto luxusní pláže. Vstupné do parku bylo 16 USD (pokud jste se nedali přemluvit některým z průvodců). Šel jsem sám, ale ten průvodce měl přece jen smysl – většinou měli u sebe teleskopy, které namířili na nějakou zajímavost – rostlinu, brouka, ještěrku – a něco vám k ní řekli. Narozdíl od turistů věděli kam se koukat. Takto vypadá vstup do biologické rezervace Manuel Antonio:

20150116-01 Read more…

Koupání v pacifiku, Quepos

March 20th, 2015 / 2 Comments » / by lib

Kolem osmé ranní jsem došel na pláž. Takhle po ránu tu bylo jen pár běžců, ale už bylo vedro. Hned jsem si šel zaplavat, voda byla samozřejmě velmi teplá, vlny tak metrové, takže se dalo serfovat i bez prkna (případně nedobrovolně klotat slanou vodu). K poledni se pláž začala zalidňovat a já se šel osprchovat – dneska bylo kolem 36 stupňů.

20150319-01

Naskočil jsem na autobus do Quepos, a po hodině cesty na jih podél pobřeží dorazil do malého městečka. Ubytoval jsem se v hostelu Pura Vida s pěkným výhledem, bohužel teda také solidním výšlapem do kopečka (je nutné jít po silnici, kde nejsou žádné krajnice, je tam ostrá zatáčka s nulovým výhledem, strmý sestum a jezdí tu kamiony i autobusy v obou směrech – takže docela dobrodrůžo).

20150319-02

No vydal jsem se na obhlídku města – bohužel komerce stále pokračuje, jsou tu podniky jako  “Italian Pasta” a dokonce jeden Subway, což poněkud snižuje exotický dojem. Našel jsem tu pár barů a jednu diskotéku, na kterou lákal týpek křižující město v autě s masívními repráky na střeše. Město je nočním životem vyhlášené, tak uvidíme. Sousedí tu se mnou cestovatelky patrně z Francie, tak třeba půjdou na cervezu, či el vino.

Dalo mi to trochu práce, ale nakonec jsem našel bufet, kde měli typické kostarické jídlo, dokonce ve vegan verzi (to se nevidí!). Jmenuje se Casado (“ženatý muž”) – našel jsem tam rýži, černé fazole, tortillu, plantýn (zeleninový banán – taková odrůda co se vaří), zeleninový salát s avokádem, tofu (místo obvyklého masa) a něco oranžovýho co nevím co je:

20150319-03

Asi zajdu do večerního města (když přežiju průchod tou šílenou zatáčkou), dám si pivko a třeba si trochu zatrsám. Koupat se tu dá, ale není tu čisto kvůli přístavu. Všichni se jezdí koupat do Manuel Antonio. Tam se vydám taky (bus stojí asi 350 CRC, našich 16 kč) a v Manuel Antoniu se dá buď jít na veřejnou pláž, nebo do přírodního parku, kde jsou další tři privátní pláže. Asi zkusím spíš druhou možnost, protože se mi moc nechce nechávat věci na la playa, snažím se teda nebýt moc paranoidní…

Jinak nejvíc tu turisty lákají na rafting, zip lines (lanovkové jízdy) a plavbu v mangrovém lese. Ale to nechám na později, protože se mi tenčí finance, a to si ani nějak zvlášť neužívám. Už musím někde zakempovat v levnějším ubytování a jíst více ovoce – to je dost levné a samozřejmě výborné, plus zdroj biologicky čisté vody. Dneska jsem si koupil banány, avokádo a meloun (cca za stovku našich korun), ale ještě zkusím manga – ta budou určitě taky chutnat o dost jinak než dovezená. Ovoce je mnohem měkčí, jemnější, míň škrobovité a samozřejmě chutnější. Teba meloun jsem rozkrojil jako nic a rozplývá se mi na jazyku. Yummi.

Jinak už pomalu chytám barvu – radši přestanu nosit hodinky, jinak budu mít na ruce bílý náramek :-) Čím budu snědší, tím více zapadnu mezi ticos :-)

Centrum San José, příjezd do Jacó

March 19th, 2015 / No Comments » / by lib

Příjemně jsem dospal svůj několikahodinový “jet lag”. Teda když nepočítám několik bodnutí od komára, kdy to poslední do oka mě vzbudilo :D … Komára jsem lovil čtvrt hodiny a nakonec se nastříkal repelentem, což pomohlo víc než se ohánět polštářem.

V tomto domečku v městské části San Pedro jsem strávil první noc:

20150318-01 Read more…

Přílet do San José

March 18th, 2015 / 4 Comments » / by lib

Právě jsem dorazil do San José v Kostarice. Okamžitě na mě dýchlo vlhké a horké tropické počasí, úžasný vzduch prosycený novými exotickými vůněmi (když nepočítám výfuky aut a autobusů, kterých je v San José samozřejmě mraky). První dojem byl pohádkový, přece jen je to zcela jiný svět.

Pochopitelně přišel kulturní šok – přechody pro chodce tady neexistují (někde jsou namalované, ale lidi stejně přechází všude), prostě se lidé pouštějí do silnice a to i v hustých křižovatkách. Používání klaksonu je naprosto běžné. Všude miliarda obchodů a obchůdků, vše se mísí a je neskutečně různorodé – na první pohled to působí jako džungle, ale pod tím je určitý rytmus nebo zvyky, které jsem ještě nenasál.

Zmohl jsem se teda jen na jedinou fotku, protože v době kdy jsem dorazil bylo město neuvěřitelně rušné:

20150318-03 Read more…

Sbaleno

March 16th, 2015 / No Comments » / by lib

Tak mám sbaleno. Vzal jsem to metodou “nahaž na hromadu vše, co si chceš vzít, a pak ožel co půjde”.

Miluju to smlouvání sama se sebou: “Ne, tohle tričko si chci vzít! Bez toho nejedu! … ach jo… tak dobře.”

Nakonec ta hromada nevypadala až tak děsivě (Becherovka je prosím pěkně pro mého hostitele a vatových tyčinek jsem nevzal celou pikslu – jen část, i když i tak jsem na nich docela závislej):

costa-rica-20150316-01

Něco jiného bylo vše nacpat do krosny. Naprosto jsem se zabejčil, že deku, spacák a jogamatku prostě beru (dá se v případě potřeby použít jako luxusní karimatka a deka se dá použít jako sedací polštářek nebo polštář na spaní – obojí využiju na Sat Nam Festu). Takže vše naskládat a nalisovat do batohu byl docela porod. Jako příruční zavazadlo jsem si chtěl vzít jen elegantní brašničku s notebookem, Kindlem, penězi a nezbytnými doklady. Nakonec jsem po třetím přebalení celé batožiny musel udělat kompromis a jako příruční zav. si vzít černý batoh, který měl být původně na vycházky v destinaci, nikoli ku létání.

costa-rica-20150316-02

Notebookovou brašnu jsem tedy skryl do batohu a ten si vezmu jakožto příruční zavazadlo. Dal jsem do něj ještě lahev (samozřejmě prázdnou), bundu a foťák, protože to se už do krosny fakt narvat nedalo (už tak se švy okázale napínaly).

Podle restrikcí většiny leteckých společností (a hlavně těch, se kterými poletím) bych se s tím batůžkem měl vejít do kategorie “příruční zavazadlo”. Brašnu s notebookem můžu navíc v letadle vytáhnout, batoh si nechat schovat a v klidu pracovat cestou. Nu, uvidíme jak to bude fungovat v praxi.

Rozhodně to není tak elegantní jako jednozavazadlový styl George Clooneyho ve filmu “Lítám v tom” (existují takové speciální kufříky, co jsou akorát v rámci normy pro vzetí na palubu), ale myslím, že i tak se mi batožiny podařilo zpacifikovat:

costa-rica-20150316-03

A hmotnost krosny je 13.9 kg … když jsem letěl kdysi do Irska na puťák, tak to bylo 14 kg … takže zlepšení – jsem prostě pašák :)

Původní záměr byl jet “na lehko”, což v případě tříměsíční cesty myslím splňuju. Vzal jsem si úmyslně ultralehký notebook, ultralehkou brašnu, mini foťák, speciální cestovní ručníky a u každé položky dvakrát přemýšlel, zda bude fakt potřeba.

Z některých věcí mám fakt radost. Třeba jak batůžek, tak krosna mají vlastní pláštěnku, velmi praktické – už párkrát jsem to využil.

Tak jde se dokončit nezbytnosti a spát, zítra hurá do Wien Flughafen a pak klaustrofobických deset hodin ve vzduchu, už se těším…

Střední Amerika + USA – inspirace a plán cesty

March 9th, 2015 / No Comments » / by lib

Cestu do Ameriky jsem měl v hledáčku už hezkých pár let. Taky jsem kdysi hledal nějaké místo, kde je tropický deštný les, přitom pláže, třeba ještě sopky a jeskyně a zkrátka “vše v jednom”. A pokud možno se tam mluví trochu anglicky. Kostarika tohle všechno nabízí. Kromě toho, že je zde rozmanitá fauna a klima, přístup ke dvěma oceánům a dvěma světadílům, sopky, jeskyně, hory, nížiny, je tu spousta možností jak trávit volný čas (lodging, retreat centra, serfování, hiking…). Později jsem zjistil, že země má dlouhou demokratickou historii, rozpustila svou armádu a je na prvním místě v HPI (Happy Planet Index). Zkrátka takové Švýcarsko střední Ameriky.

Na rozdíl od Švýcarska však její doménou není zlato, ale káva, která sem kdysi byla dovezena (jeden z hlavních zdrojů příjmů). Název Costa Rica (“bohaté pobřeží”) získala údajně od Kryštofa Kolumba, kterého zde vítali lidé se zlatými šperky, takže jej zasáhla vidina bohatství (jež se ukázala lichou). Přesto myslím platí příslovečné nomen omen.

Před půl rokem mě jeden zákazník (dělám vývoj software na zakázku a konzultace) pozval na návštěvu do Cape Cannaveral (Florida) a také jsem objevil kalifornský festival Sat Nam v Joshua Tree, protože mě zajímá jóga a tantra. Tím se mi postupně začal rýsovat plán jakési větší cesty. Když jsem se díval na okolí těchto míst, načrtnul jsem si zhruba plán cesty (viz níže).

Nemám nijak velký rozpočet, takže to bude spíš nízkonákladová cesta (rozuměj – žádný Ritz a vychlazené šampaňské). Na druhou stranu ale nehodlám spát pod celtou a jezdit jen stopem. Vidím to na hostely, případně ubytování přes AirBnb. Doufám, že cestou udělám nějakou práci na notebooku, tak se nevrátím úplně švorcovej.

Plán cesty

2015-03-13-map

Hlavní body cesty (v časovém pořádí) jsou tyto:

San José, Costa Rica – přiletím sem do hlavního města a mám zde první kontakt přes Couchsurfing (doufám, že mě za dovezenou Becherovku pohostí :-)); poptám se na možnosti výletů a najdu si další bod.

Nicoya – oblast na straně Pacifiku, odtud se jezdí na populární Canopy Tour v přírodní rezervaci Monteverde

Parque Nacional Volcán Arenal – je tu krásné jezero a sopka, technicky činná, i když od roku 2010 jen občas pustí páru

Po tomto okruhu mířím zpět do San José a odlétám.

Orlando, Florida – zde se setkám s Robertem a pojedeme k němu na Cape Cannaveral, kde se budu pohybovat pár nocí; pak se vrátím do Orlanda na letiště

Palm Springs, California – město, které je blízko mé festivalové destinaci – strávím tu jen jednu noc, pak je to asi 30 minut do Joshua Tree

Joshua Tree – městečko u stejnojmenného národního parku, zde budu pět dní na festivalu Sat Nam Fest West (indická hudba, kundalini jóga, zpěv, tanec, dobré jídlo, fajn lidi) – doufám že budu taky “extatically epically amazingly blissed out”, jak popsala své dojmy jedna slečna z promo videa :)

Dále se podívám na nějaké město či města západního pobřeží: Los Angeles, Las Vegas, San Francisco… ještě vůbec nevím.

Detroit, Michigan – návštěva druhého zákazníka

New York, New York – poslední město, Američan by nejspíš řekl “last but not least”, což je naprostá pravda, protože NY samotnému se hodlám pořádně věnovat a budu na to mít nejeden týden. Samozřejmě se chci projet tamním metrem, vidět Times Square, Central Park a samozřejmě všechny ty známé čtvrtě z filmů (teda kromě těch temných s gangy :D ).

Začátkem června mi to pak letí přes Island do Bruselu, tak navštívím známého (opět pracovně) a následně hurá do Prahy – návštěva přátel – a hurá do Brna.

 

Jeden chemický

January 12th, 2015 / No Comments » / by lib

Chemik radí: Kyselý úsměv lze neutralizovat dodržováním zásad.

Myšlenka: Kulturní morfické pole

January 10th, 2015 / No Comments » / by lib

Existuje-li kulturní morfické pole, pak pouhým odlišením se od okolí člověk snižuje infromační entropii tohoto pole a vlastně tak vytváří kulturu.

Konformismem strukturu tohoto pole vyhlazuje a kulturu naopak konzumuje.

Otázky k přípravě na půst

December 11th, 2013 / No Comments » / by lib

Protože se chystám na dlouhodobější půst, přečetl jsem si knihu herbalisty Stephena H. Buhnera “The Transformational Power of Fasting“:

book-fasting

Kromě obecných rad, popisu mechanismu půstu, přípravné diety a dalších užitečných informací, je zde výčet důležitých otázek, které by si měl člověk před i během půstu pokládat. Jsou důležité proto, že během půstu dochází k transformaci na všech úrovních (fyzické, emoční, duchovní). Každá transformace obsahuje období zmatku, kdy člověk neví, proč se do toho vlastně pouštěl, a má největší nutkání půst přerušit a vrátit se ke starým návykům (nejen stravovacím). Aby tímhle obdobím zmatku úspěšně prošel, potřebuje mít kompas – když si odpovíte na následující otázky, získáte ono potřebné nasměrování. To může být světlem na konci tunelu v době půstu.

Read more…

Dýně s arašídy a tofu

October 4th, 2013 / No Comments » / by lib

Dnes jsem zaimprovizoval a povedlo se mi vytvořit docela chutné jednoduché jídlo:

IMAG0347

  • 1/2 dýně Hokkaidó
  • 1 kostka Tofu (cca 200g)
  • hrst arašídů
  • 4 ČL ghí nebo olivového oleje (veganská varianta)
  • 2 dl vody
  • čerstvá máta
  • římský kmín mletý
  • kardamom
  • paprika mletá
  • zázvor mletý
  • sůl

Dýni nakrájejte na kostky. Ve větším hrnci rozpalte ghí a dýni na něm pár minut restujte za stálého míchání. Zalijte vodou a přivedťe k varu. Tofu nakrájejte kostky a přidejte do hrnce spolu s arašídy. Osolte a okořeňte kmínem, kardamomem, paprikou a zázvorem. Jakmile se voda dostatečně vyvaří a směs zhouste (z dýně se udělá taková kaše jako když rozvaříte brambory), přihoďte nasekané lístky máty a zamíchejte.

Já jsem ve finále přidával ještě sušená BIO rajčata (na fotce), ale ta se moc nehodí – jsou hodně slaná – eventuálně jsem je měl přidat dřív, aby změkla, možná by pak byla chuť plnější a také by nebylo potřeba moc solit.