Březen 4th, 2013 / 2 Comments » / by lib
Nemusíš se cítit špatně v žádný okamžik v životě.
Opravdu? Tohle mi poslední dobou přijde jako důležitá mantra, zvlášť v různých stresových situacích. Člověk si řekne: „No jo, ale co když je na mě ta úřednice nepříjemná?“ … Fajn – ale – musíš se cítit kvůli tomu zle? Nemusíš, to je přece tvoje rozhodnutí. „No jo, ale co když mě bude považovat za ignoranta a já se budu cítit provinile?“ … Fajn – ale – musíš se cítit jako ignorant? Nemusíš, to je opět tvé rozhodnutí… Atd. atd.
Pro mě docela zásadní je automatická myšlenka „Teď se musíš cítit provinile, jinak se nepoučíš a budeš ignorant.“ – pořád nějak nevím jak se s tím vypořádat, ale ono poučení nepřichází nikdy z pocitu viny, hanby, strachu co bude atd.
U jiných lidí budou asi ty důvody proč se musí nějak cítit různé. Podrobnější rozbor nabídl Shirzad Chamine v knize Positive Intelligence, kde mluví o devíti sabotérech v naší mysli.
Zatím mi pomáhá na výše zmíněnou automatickou myšlenku jednoduchá odpověď: „no a co?“ No tak budu ignorant, no a co? Dostaví se zase odpověď, že takto se nepoučím, budu všem pro smích, ničeho v životě nedosáhnu a nebudu vědět proč… Ale je to pravda?
To poučení zjevně nepřichází skrze nepříjemné pocity, ale skrze naprosto bezbarvé události, na které zase můžu nějak reagovat. Můžu si dát každý den Fetuccine alfedo a ignorovat nepříjemný pocit, že mi to neprospívá. Pak se dostaví ony důsledky (neříkám negativní – prostě důsledky). Na základě těchto důsledků můžu odvodit že jedení těstovin s tučnou omáčkou ve velkém má vliv na mou váhu a něco s tím udělat. Hle, necítil jsem se špatně a přesto jsem nebyl ignorant. Jak je to možné?
Protože přesně k tomuhle je racionální mysl.
Takže nenechme se ovládat emocemi, ovládejme emoce – je to příjemnější :-)
Posted in: Blog
Únor 22nd, 2013 / No Comments » / by lib
Tento měsíc neprodala ani jedna licence ani jednoho mého produktu.
Opravdu mě to štve – stojí to takové extrémní množství práce, dá se říct že nemám skoro žádný život kvůli práci a tak za to chci aspoň ty peníze… abych si mohl cestovat, pořídit si různé věci, hezky se oblíct, zajít si do restaurace a podobně.
Jenže když nejsou ani ty peníze, tak proč potom takhle makat? Není lépe vzdát se hmotných věcí a odjet někam do ášramu? Nebo sázet stromy v Africe?
Jasně, podnikám v tom, co mě baví. Tedy alespoň teoreticky by mě to mělo bavit… ale není to pravda. Baví mě vymýšlet algoritmy, implementovat zajímavé funkce a vylepšovat existující produkty, které se prodávají. Rád zkoumám různé věci a píšu o tom. Jenže v podnikání je tolik režije, že nakonec dělám jen ty režijní věci a na samotné programování mi nezbyde čas.
Řeším jen chyby, u počítače musím trávit celé dny (a noci) a pro ostatní jsem ještě považovaný na „pouhého“ ajťáka/nerda, což mi vůbec nelichotí. Kdybych byl totiž ajťak, tak sedím v nějaké nadnárodní korporaci a beru šedesát tisíc měsíčně. Já místo toho pracuju s desetkrát větším nasazením a nemám nic.
Mojí motivací je svoboda v práci a dělat, co mě baví – a když se nenaplňuje ani jedno, tak aspoň peníze. Práce mi svobodu bere, protože je tak náročná a má takové požadavky, že nemám v hlavě místo pro jiné aktivity. Svobodu nemám taky proto, že nemám stálý příjem. Jeden měsíc nic nevydělám, ale stát po mně stejně chce zaplatit – kde na to mám vzít se neptá. Stát má stálý příjem. Takhle se to dělá :-/
Jsem z toho opravdu frustrovaný. Člověk se neskutečně dře, dává do toho úplně všechno (technické znalosti, veškerý svůj čas a talent, vše co se naučil) a nic z toho vlastně nemá. Jen podlomené zdraví, kruhy pod očima a kulatá záda. A okolí navíc práci neocení.
Loni jsem slavil úspěch, že už nedlužím žádné peníze. A teď už zase musím dlužit, protože nemám ze své práce žádný příjem.
Vadí mi to, vadí mi jaký je systém a že člověk musí obětovat i zdraví a skoro se upracovat k smrti, jen aby ukázal světu jakýsi produkt a měl malinkou šanci že možná uspěje. Musí se pak ještě snažit, aby jim to podstrčil skoro až pod nos na zlatém tácu, a stejně se většinou jen zašklebí a jdou dál.
Informací přibývá, produktů a firem taky a lidi už nemají čas věnovat pozornost kde čemu. Všichni podnikatelé nemůžou být výjimeční a na výsluní. Jen těch pár vyvolených co se prodere dopředu – ostatní ať si zbankrotují.
Pořád mi něco říká, že takhle by to nemělo fungovat, že něco je špatně.
Když se bavím s lidmi přímo, tak vše jako zázrakem funguje. Doporučím jim nějakou akci a jdou tam se mnou. Věnujeme pozornost společným věcem a je to fajn. Pomalu uvažuju jestli prostě nepracovat v nějaké malé komunitě, kde je ta práce vidět a ostatní to ocení. Třeba kadeřník si vytvoří klientelu a má stálý příjem – nebo majitel restaurace. Ne tak vývojář, který do svého produktu vrazil léta a léta práce :-(
Možná bych se měl spíš snažit o svět, kde může uspět i normální zdravý člověk, co není workholik a nemá štěstí. Nikoli se přidávat do té šílené vřavy a snažit se řvát silněji než ostatní…
Posted in: Blog
Leden 23rd, 2013 / No Comments » / by lib
Rozeznáváme tři druhy kyselosti:
kyselost citronová
kyselost okurková
kyselost těhotenská (jako okurková, ale s příchutí šlehačky)
Posted in: Čajovna
Listopad 27th, 2012 / No Comments » / by lib
Jak se nazývá chorobné nutnání krást raky, kraby a jiné korýše z akvárií luxusních restaurací ?
Klepetomanie.
Posted in: Čajovna
Říjen 16th, 2012 / No Comments » / by lib
Dáš sa čarná čaj?
Déš se černé čej?
Dýš si čirný čij?
Dóš so čornó čoj?
Důš su čurnů čuj?
Posted in: Čajovna
Říjen 15th, 2012 / No Comments » / by lib
„Příští zastávka – Kopce – zastávka je na znamení,“ ozval se z autobusového reproduktoru ženský hlas.
To byla moje zastávka.
Vystoupil jsem jako jediný cestující a rozhlédl se. Tahle zastávka nejspíš sloužila chatařům, stála osaměle na silnici spojující dvě městské části, jinak rozdělené polem a lesem.
A v tom lese na mě čekala Plujda.
Co se týká výbavy, tak podle pravidel zkoušky musela být moje výbava dosti omezená.
Přesněji řečeno: Nesměl jsem mít s sebou vůbec nic.
Zamířil jsem rovnou k lesu a přemýšlel o předchozích zkouškách na aspiranta. Nejtěžší částí zkoušky tehdy bylo zbavení se všech osobních tajemství.
Myslím, že jsem se možná nezbavil úplně všech… ale snad to jedno nebo dvě, co mám hluboko v sobě, ta svině neobjeví.
Doufám.
Read more…
Posted in: Čajovna
Říjen 4th, 2012 / No Comments » / by lib
Posted in: Čajovna
Září 20th, 2012 / No Comments » / by lib
Posted in: Čajovna
Září 19th, 2012 / No Comments » / by lib
Sedí Siddhárta Gautama celý den pod fíkovníkem – a nic.
A tak si říká:
„No, není každý den osvícení. „
Posted in: Čajovna
Září 19th, 2012 / No Comments » / by lib
Jak se nazývá tělísko v oku, které se nikdy nepodaří odstranit, i kdyby byl člověk nesmrtelný?
Věčné zrno.
Posted in: Čajovna
