Santa Elena, Monteverde

March 29th, 2015 / No Comments » / by lib

Rozhodl jsem se navštívit nejdříve rezervaci Monteverde. Cesta autobusem ze San José trvá čtyři až pět hodin a končí ve vesničce Santa Elena. Poslední část cesty je vhodnější spíš pro džíp než autobus a prašné cesty nejsou záměrně vybetonované, údajně kvůli omezení přístupu většího množství turistů (ochrana místní komunity). Zde je pohled na Santa Elenu, je to skutečně maličké městečko, orientované výhradně na turismus:

20150328-01

Read more…

Cloudbridge Reserve, Chirripó

March 26th, 2015 / No Comments » / by lib

Mým dalším cílem byl národní park Chirripó, kde se nachází nejvyšší hora Kostariky (a druhý nejvyšší vrchol střední Ameriky): Cerro Chirripó (3 820 m).

Z Quepos jsem se dokodrcal do města San Isidro del General uložené v kotlině s nadmořskou výškou 700 m. Tam jsem nechal většinu zavazadel v hotelu (elevace v parku je tak vysoká, že tahat patnáct kilo se mi fakt nechce) a vyjel dalším busem až do vesnice San Gerardo de Rivas (1 350 m), která je vstupní branou do samotného parku. Musím říct, že školní autobusy importované z USA zvládají kamenitý terén celkem obstojně:

20150325-01 Read more…

Manuel Antonio – přírodní rezervace a koupání

March 21st, 2015 / No Comments » / by lib

Dnes jsem si udělal výlet do Manuel Antonio, což je hlavní cíl turistů ubytovaných v Quepos. Tato oblast nabízí přírodní rezervaci a naprosto luxusní pláže. Vstupné do parku bylo 16 USD (pokud jste se nedali přemluvit některým z průvodců). Šel jsem sám, ale ten průvodce měl přece jen smysl – většinou měli u sebe teleskopy, které namířili na nějakou zajímavost – rostlinu, brouka, ještěrku – a něco vám k ní řekli. Narozdíl od turistů věděli kam se koukat. Takto vypadá vstup do biologické rezervace Manuel Antonio:

20150116-01 Read more…

Koupání v pacifiku, Quepos

March 20th, 2015 / 2 Comments » / by lib

Kolem osmé ranní jsem došel na pláž. Takhle po ránu tu bylo jen pár běžců, ale už bylo vedro. Hned jsem si šel zaplavat, voda byla samozřejmě velmi teplá, vlny tak metrové, takže se dalo serfovat i bez prkna (případně nedobrovolně klotat slanou vodu). K poledni se pláž začala zalidňovat a já se šel osprchovat – dneska bylo kolem 36 stupňů.

20150319-01

Naskočil jsem na autobus do Quepos, a po hodině cesty na jih podél pobřeží dorazil do malého městečka. Ubytoval jsem se v hostelu Pura Vida s pěkným výhledem, bohužel teda také solidním výšlapem do kopečka (je nutné jít po silnici, kde nejsou žádné krajnice, je tam ostrá zatáčka s nulovým výhledem, strmý sestum a jezdí tu kamiony i autobusy v obou směrech – takže docela dobrodrůžo).

20150319-02

No vydal jsem se na obhlídku města – bohužel komerce stále pokračuje, jsou tu podniky jako  “Italian Pasta” a dokonce jeden Subway, což poněkud snižuje exotický dojem. Našel jsem tu pár barů a jednu diskotéku, na kterou lákal týpek křižující město v autě s masívními repráky na střeše. Město je nočním životem vyhlášené, tak uvidíme. Sousedí tu se mnou cestovatelky patrně z Francie, tak třeba půjdou na cervezu, či el vino.

Dalo mi to trochu práce, ale nakonec jsem našel bufet, kde měli typické kostarické jídlo, dokonce ve vegan verzi (to se nevidí!). Jmenuje se Casado (“ženatý muž”) – našel jsem tam rýži, černé fazole, tortillu, plantýn (zeleninový banán – taková odrůda co se vaří), zeleninový salát s avokádem, tofu (místo obvyklého masa) a něco oranžovýho co nevím co je:

20150319-03

Asi zajdu do večerního města (když přežiju průchod tou šílenou zatáčkou), dám si pivko a třeba si trochu zatrsám. Koupat se tu dá, ale není tu čisto kvůli přístavu. Všichni se jezdí koupat do Manuel Antonio. Tam se vydám taky (bus stojí asi 350 CRC, našich 16 kč) a v Manuel Antoniu se dá buď jít na veřejnou pláž, nebo do přírodního parku, kde jsou další tři privátní pláže. Asi zkusím spíš druhou možnost, protože se mi moc nechce nechávat věci na la playa, snažím se teda nebýt moc paranoidní…

Jinak nejvíc tu turisty lákají na rafting, zip lines (lanovkové jízdy) a plavbu v mangrovém lese. Ale to nechám na později, protože se mi tenčí finance, a to si ani nějak zvlášť neužívám. Už musím někde zakempovat v levnějším ubytování a jíst více ovoce – to je dost levné a samozřejmě výborné, plus zdroj biologicky čisté vody. Dneska jsem si koupil banány, avokádo a meloun (cca za stovku našich korun), ale ještě zkusím manga – ta budou určitě taky chutnat o dost jinak než dovezená. Ovoce je mnohem měkčí, jemnější, míň škrobovité a samozřejmě chutnější. Teba meloun jsem rozkrojil jako nic a rozplývá se mi na jazyku. Yummi.

Jinak už pomalu chytám barvu – radši přestanu nosit hodinky, jinak budu mít na ruce bílý náramek :-) Čím budu snědší, tím více zapadnu mezi ticos :-)

Centrum San José, příjezd do Jacó

March 19th, 2015 / No Comments » / by lib

Příjemně jsem dospal svůj několikahodinový “jet lag”. Teda když nepočítám několik bodnutí od komára, kdy to poslední do oka mě vzbudilo :D … Komára jsem lovil čtvrt hodiny a nakonec se nastříkal repelentem, což pomohlo víc než se ohánět polštářem.

V tomto domečku v městské části San Pedro jsem strávil první noc:

20150318-01

Den jsem začal procházkou po městě. Kromě vražedných řidičů (v průvodci skutečně psali “homicidal drivers”) není moc čeho se bát, snad jen asi metrových odvodňovacích kanálů,  do kterých se dá dost dobře zahučet. Jak jsem se blížil k centru, pomalu se zvětšovaly budovy a také ruch města.

20150318-02

Znovu na mě dopadla ta různorodost. Máte třeba obchod s luxusními kabelkami a před výlohou stojí chlápek prodávající hrušky z lepenkové krabice, případně přímo na rušné křižovatce. Kromě ovoce se prodává všechno možné – třeba ovladače k televizi (rozložené hezky přímo na ulici). V samotném centru (Parque Central, Plaza de la Democracia) to bylo moc pěkné, až ikonické, ale to jsou oproti zbytku města opravdu jen výjimky:

20150318-03

Navštívil jsem muzeum předkolumbovského zlata (Museo de Oro Precolombino), kde mají nevídané zlaté exponáty (soudě podle tloušťky pancéře trezoru). Součástí byla galerie kostarických umělců. Některá díla mě zajuala (najdi na obrázku dvojšroubovici DNA):

20150318-04

Zde je zmiňované zlato. Jak jsem psal dříve, Costa Rica znamená “bohaté pobřeží”, protože Kolumbus spatřil indiány nesoucí zlato. Ve skutečnosti zde indiáni zvládali akorát vyřezávání korálků a zlato získávali obchodem patrně z oblasti dnešní Kolumbie. Metalurgie se zde začala rozvíjet, ale skončila s příjezdem španělských konkvistadorů.

20150318-05

No dosti dějepisu, však víte jako to bylo…

20150318-10

Ačkoli je v San José ještě pár atrakcí a rozlehlý park (původně letiště zrušené po 2. sv. válce), už jsem s rušným městem skoncoval a jedu do přírody. Zamířil jsem na profláklou meku serfařů, Playa de Jacó. Sehnal jsem slušný pokoj s klimatizací a wi-fi. Není to super levné, ale velmi levné v porovnání s hotely blízko pláže. A taky ta klima fakt přišla vhod – po dnešku ze mě fakt lilo a už mě bolela hlava od slunce – asi začnu nosit klobouk. Jediná levnější alternativa byly tzv. cabinas, což jsou takové chatky, kde si zamknete věci a jdete si na pláž. Já jsem ale závislej na wáj fáj, aspoň kvůli psaní tohoto blogu. Dostal jsem pěknou mapku s přehledem všech možných pobavení a rozptýlení, které Jacó nabízí (většinou teda nic pro mě):

20150318-11

Je tu určitá míra prostituce a drog. Mně nabízeli trávu a kokain. Ale jinak je to tu prý bezpečné i v noci. No myslím, že kdybych chtěl na nějakou párty dnes, tak bych si musel šňupnout, protože jsem po dnešku fakt utahanej – no zítra je taky den a moře nikam neuteče.

Jinak na Kostarice je hezké, že i když cestujete sami, nikdy nespíte sami. Dnes jsem například ulovil ve sprše tohoto švábíka střední velikosti:

20150318-12

Ještě záběr na Jacó Lodge, kde dnes spím (doufám, že se mi podaří v nějaké rezervaci spatřit skutečného tukana, zatím jsem viděl jen papoušky):

20150318-13

Chtěl jsem udělat fotku západu slunce nad pacifikem, ale už jsem to nestihl. Jsme blíže rovníku, takže se taky stmívá dost rychle. Na pláž jsem se zkoušel dostat ještě za tmy s čelovkou, ale třikrát jsem špatně odbočil a k tomu mě jednou obklopilo pár štěkajících psů, když jsem se dostal na sídliště místních – takže to radši nechám na zítra :) Ráno si užiju koupání v Tichém oceánu a odpoledne pocestuju jižněji do městečka Quépos. Podle doporučení mého prvního hostitele jsou tamní pláže ještě hezčí než profláklé (a podle mě i dost komerční) Jacó. Kromě toho je tam národní park (konečně budou pořádné fotky!). Strávím tam tři noci, tak bude čas na pláž, les i nějaký ten noční život.

Přílet do San José

March 18th, 2015 / 2 Comments » / by lib

Právě jsem dorazil do San José v Kostarice. Okamžitě na mě dýchlo vlhké a horké tropické počasí, úžasný vzduch prosycený novými exotickými vůněmi (když nepočítám výfuky aut a autobusů, kterých je v San José samozřejmě mraky). První dojem byl pohádkový, přece jen je to zcela jiný svět.

Pochopitelně přišel kulturní šok – přechody pro chodce tady neexistují (někde jsou namalované, ale lidi stejně přechází všude), prostě se lidé pouštějí do silnice a to i v hustých křižovatkách. Používání klaksonu je naprosto běžné. Všude miliarda obchodů a obchůdků, vše se mísí a je neskutečně různorodé – na první pohled to působí jako džungle, ale pod tím je určitý rytmus nebo zvyky, které jsem ještě nenasál.

Zmohl jsem se teda jen na jedinou fotku, protože v době kdy jsem dorazil bylo město neuvěřitelně rušné:

20150318-03

Plán byl jasný: najít nejbližší cajéro automático (rozuměj bankomat) a vybrat si místní měnu: colónes. Vybral jsem si 24 000 C a poté zjistil že taxík stojí 22 000 C a normální jídlo tak 3 000 C. Takže jsem samozřejmě brzo vybíral zas :-) Další krok byl sehnat místní SIMku s přístupem na internet, což nebyl takový problém s pomocí taxíkáře. První jídlo jsem si dal pollo z rýže a fazolí a něčeho co vypadalo jako opečené brambory – ale byly to teda prďácky sladké brambory, než jsem zjistil, že to jsou opečené banány :)

S využitím místního taxi, busu a GPSky jsem se dostal ke svému hostiteli Markovi (je to Polák, co tu pracuje a vlastní místní restauraci). Dal jsem si sprchu, napustil si u něj filtrovanou vodu a teď odpočívám a píšu. Marek má moc pěkný prostorný dům, s takovou otevřenou architekturou, moc se mi lto líbí. Pobíhají tu dětičky, koukají na kreslené filmy a blbnou, zlobí, vztekají se a tak. Dětstká španělština je roztomilá :) Rozumím ale jen jednotlivým slovům: “cuanto, sí, por qué, úno…” Teď doopravdy lituju že jsem se španělštině nevěnoval víc…

20150317-04

Tohle byl nejdelší den v mém životě, protože jsem vstával v 3:50 ráno ve Frankfurtu a od té doby cestuju napříč časovými pásmy – v cílové destinaci jsem si přetočil hodinky o 6 hodin zpátky (Central American Time), takže den vesele pokračuje – ale musím říct, že už mám dost – je oficiálně večer už i tady a mně se klíží víčka – myslím že dneska budu spát jak miminko. Ještě si musím dobít elektroniku.

Jinak s Condor Airlines jsem naprosto spokojený – jejich Economy class byla naprosto v pohodě a pohodlná. Hlavně proto, že nám museli přesunout let, takže noc jsem trávil v letištním hotelu, samozřjemě na náklady Condoru včetně plné penze – a musím říct, že hotel to byl dost slušný (Steingenberger Airport Hotel):

20150318-01

Jako omluvu jsme měli některé prémiové služby mimo rámec Economy class, jako třeba pivko na palubě, přístup ke všem filmům na palubě a tak. Milé.

Nicméně moc jsem toho nenaspal, protože nad ránem už se jelo zpátky na terminál. Letiště ve Frankfurtu je takové malé město s vlastní dopravou. Takže na příslušnou Gate se šlo s půlhodinovým předtihem.

20150318-02

No jdu si dopít svou první místní Kostarickou kávu, co mi uvařila Markova manželka, narozdíl od Marka rodilá Kostaričanka. Káva je tu par excellence, pokud je ve vývozové kvalitě. Jinak ji údajně dost přeslazují. Je tu ilegální pěstovat cokoli jiného než Arabicu (nejspíš aby se zabránilo míchání/pančování s méně ušlechtilými odrůdami jako třeba Gigantica).

Tak jdu vstřebávat první dojmy a zítra udělám nějaké fotky v okolí San José a budu si hledat ubytko. Další plán je dostat se k pacifiku a blíže k biologické rezervaci Monteverde (tropický deštný les) – na to se těším jak malej.

Sbaleno

March 16th, 2015 / No Comments » / by lib

Tak mám sbaleno. Vzal jsem to metodou “nahaž na hromadu vše, co si chceš vzít, a pak ožel co půjde”.

Miluju to smlouvání sama se sebou: “Ne, tohle tričko si chci vzít! Bez toho nejedu! … ach jo… tak dobře.”

Nakonec ta hromada nevypadala až tak děsivě (Becherovka je prosím pěkně pro mého hostitele a vatových tyčinek jsem nevzal celou pikslu – jen část, i když i tak jsem na nich docela závislej):

costa-rica-20150316-01

Něco jiného bylo vše nacpat do krosny. Naprosto jsem se zabejčil, že deku, spacák a jogamatku prostě beru (dá se v případě potřeby použít jako luxusní karimatka a deka se dá použít jako sedací polštářek nebo polštář na spaní – obojí využiju na Sat Nam Festu). Takže vše naskládat a nalisovat do batohu byl docela porod. Jako příruční zavazadlo jsem si chtěl vzít jen elegantní brašničku s notebookem, Kindlem, penězi a nezbytnými doklady. Nakonec jsem po třetím přebalení celé batožiny musel udělat kompromis a jako příruční zav. si vzít černý batoh, který měl být původně na vycházky v destinaci, nikoli ku létání.

costa-rica-20150316-02

Notebookovou brašnu jsem tedy skryl do batohu a ten si vezmu jakožto příruční zavazadlo. Dal jsem do něj ještě lahev (samozřejmě prázdnou), bundu a foťák, protože to se už do krosny fakt narvat nedalo (už tak se švy okázale napínaly).

Podle restrikcí většiny leteckých společností (a hlavně těch, se kterými poletím) bych se s tím batůžkem měl vejít do kategorie “příruční zavazadlo”. Brašnu s notebookem můžu navíc v letadle vytáhnout, batoh si nechat schovat a v klidu pracovat cestou. Nu, uvidíme jak to bude fungovat v praxi.

Rozhodně to není tak elegantní jako jednozavazadlový styl George Clooneyho ve filmu “Lítám v tom” (existují takové speciální kufříky, co jsou akorát v rámci normy pro vzetí na palubu), ale myslím, že i tak se mi batožiny podařilo zpacifikovat:

costa-rica-20150316-03

A hmotnost krosny je 13.9 kg … když jsem letěl kdysi do Irska na puťák, tak to bylo 14 kg … takže zlepšení – jsem prostě pašák :)

Původní záměr byl jet “na lehko”, což v případě tříměsíční cesty myslím splňuju. Vzal jsem si úmyslně ultralehký notebook, ultralehkou brašnu, mini foťák, speciální cestovní ručníky a u každé položky dvakrát přemýšlel, zda bude fakt potřeba.

Z některých věcí mám fakt radost. Třeba jak batůžek, tak krosna mají vlastní pláštěnku, velmi praktické – už párkrát jsem to využil.

Tak jde se dokončit nezbytnosti a spát, zítra hurá do Wien Flughafen a pak klaustrofobických deset hodin ve vzduchu, už se těším…

Střední Amerika + USA – inspirace a plán cesty

March 9th, 2015 / No Comments » / by lib

Cestu do Ameriky jsem měl v hledáčku už hezkých pár let. Taky jsem kdysi hledal nějaké místo, kde je tropický deštný les, přitom pláže, třeba ještě sopky a jeskyně a zkrátka “vše v jednom”. A pokud možno se tam mluví trochu anglicky. Kostarika tohle všechno nabízí. Kromě toho, že je zde rozmanitá fauna a klima, přístup ke dvěma oceánům a dvěma světadílům, sopky, jeskyně, hory, nížiny, je tu spousta možností jak trávit volný čas (lodging, retreat centra, serfování, hiking…). Později jsem zjistil, že země má dlouhou demokratickou historii, rozpustila svou armádu a je na prvním místě v HPI (Happy Planet Index). Zkrátka takové Švýcarsko střední Ameriky.

Na rozdíl od Švýcarska však její doménou není zlato, ale káva, která sem kdysi byla dovezena (jeden z hlavních zdrojů příjmů). Název Costa Rica (“bohaté pobřeží”) získala údajně od Kryštofa Kolumba, kterého zde vítali lidé se zlatými šperky, takže jej zasáhla vidina bohatství (jež se ukázala lichou). Přesto myslím platí příslovečné nomen omen.

Před půl rokem mě jeden zákazník (dělám vývoj software na zakázku a konzultace) pozval na návštěvu do Cape Cannaveral (Florida) a také jsem objevil kalifornský festival Sat Nam v Joshua Tree, protože mě zajímá jóga a tantra. Tím se mi postupně začal rýsovat plán jakési větší cesty. Když jsem se díval na okolí těchto míst, načrtnul jsem si zhruba plán cesty (viz níže).

Nemám nijak velký rozpočet, takže to bude spíš nízkonákladová cesta (rozuměj – žádný Ritz a vychlazené šampaňské). Na druhou stranu ale nehodlám spát pod celtou a jezdit jen stopem. Vidím to na hostely, případně ubytování přes AirBnb. Doufám, že cestou udělám nějakou práci na notebooku, tak se nevrátím úplně švorcovej.

Plán cesty

2015-03-13-map

Hlavní body cesty (v časovém pořádí) jsou tyto:

San José, Costa Rica – přiletím sem do hlavního města a mám zde první kontakt přes Couchsurfing (doufám, že mě za dovezenou Becherovku pohostí :-)); poptám se na možnosti výletů a najdu si další bod.

Nicoya – oblast na straně Pacifiku, odtud se jezdí na populární Canopy Tour v přírodní rezervaci Monteverde

Parque Nacional Volcán Arenal – je tu krásné jezero a sopka, technicky činná, i když od roku 2010 jen občas pustí páru

Po tomto okruhu mířím zpět do San José a odlétám.

Orlando, Florida – zde se setkám s Robertem a pojedeme k němu na Cape Cannaveral, kde se budu pohybovat pár nocí; pak se vrátím do Orlanda na letiště

Palm Springs, California – město, které je blízko mé festivalové destinaci – strávím tu jen jednu noc, pak je to asi 30 minut do Joshua Tree

Joshua Tree – městečko u stejnojmenného národního parku, zde budu pět dní na festivalu Sat Nam Fest West (indická hudba, kundalini jóga, zpěv, tanec, dobré jídlo, fajn lidi) – doufám že budu taky “extatically epically amazingly blissed out”, jak popsala své dojmy jedna slečna z promo videa :)

Dále se podívám na nějaké město či města západního pobřeží: Los Angeles, Las Vegas, San Francisco… ještě vůbec nevím.

Detroit, Michigan – návštěva druhého zákazníka

New York, New York – poslední město, Američan by nejspíš řekl “last but not least”, což je naprostá pravda, protože NY samotnému se hodlám pořádně věnovat a budu na to mít nejeden týden. Samozřejmě se chci projet tamním metrem, vidět Times Square, Central Park a samozřejmě všechny ty známé čtvrtě z filmů (teda kromě těch temných s gangy :D ).

Začátkem června mi to pak letí přes Island do Bruselu, tak navštívím známého (opět pracovně) a následně hurá do Prahy – návštěva přátel – a hurá do Brna.

 

Jeden chemický

January 12th, 2015 / No Comments » / by lib

Chemik radí: Kyselý úsměv lze neutralizovat dodržováním zásad.

Myšlenka: Kulturní morfické pole

January 10th, 2015 / No Comments » / by lib

Existuje-li kulturní morfické pole, pak pouhým odlišením se od okolí člověk snižuje infromační entropii tohoto pole a vlastně tak vytváří kulturu.

Konformismem strukturu tohoto pole vyhlazuje a kulturu naopak konzumuje.